bažanka vejčitá
Mercurialis ovata Sternb. et Hoppe – bažanka vejčitá
Vytrvalá dvoudomá bylina s dlouze plazivými, za sucha fialovými oddenky. Lodyha je přímá, 20–30 cm vysoká, nevětvená, se dvěma podélnými lištami, dole lysá, nahoře chlupatá, od dolní třetiny až poloviny rovnoměrně olistěná. Listy jsou široce obvejčité, okrouhlé, široce eliptické až široce vejčité, nejhořejší někdy až eliptické, krátce zašpičatělé, na bázi tupé až stažené, nejčastěji 4–6 cm dlouhé a 3,5–5 cm široké. Čepele jsou krátce přitiskle chlupaté až téměř lysé, na okraji jemně vroubkovaně pilovité, brvité. Listy jsou přisedlé nebo vzácněji s krátkými řapíky. Palisty jsou kopinaté až trojúhelníkovité, asi 2 mm dlouhé, světle zelené. Samčí květenství jsou klasovitá, prodloužená, delší než podpůrný list, složená z chudokvětých klubíček. Květy jsou drobné, žlutozelené, nevonné. Samičí květy jsou v 1–4květých úžlabních stopkatých květenstvích. Kvete od dubna do května, plodem jsou 5–7 mm velké, hustě žlutavě štětinaté tobolky.
Variabilita, možné záměny: Variabilita se týká především délky řapíků, kdy rostliny s listy s řapíky dlouhými až 1,5 cm byly popsány jako varieta longistipes. Záměna typicky vyvinutých jedinců není pravděpodobná. Problematické může být někdy odlišení od netypicky vyvinutých jedinců bažanky vytrvalé (Mercurialus perennis) tzv. formy ovatifolia. V tom případě mohou pomoci následující znaky: b. vejčitá má u odkvetlých rostlin listy na lodyze pravidelně rozmístěné (b. vytrvalá je má nahloučeny v horní třetině lodyhy) a b. vytrvalá má zpravidla delší řapíky listů. Existuje však také hybrid mezi oběma taxony, což může určování dále zkomplikovat. Naštěstí se vyskytuje jen velmi vzácně.
Roste nejčastěji v doubravách a dubohabřinách s bohatým bylinným podrostem a v lesních lemech na mírně suchých, humózních, bazických až neutrálních půdách teplých oblastí. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Můžeme ji nalézt ve vegetaci teplomilných doubrav třídy Quercetea pubescentis, dubohabrových hájů svazu Carpinion betuli, suchých bylinných lemů sv. Geranion sanguinei nebo také hadcových borů as. Thlaspio montani-Pinetum sylvestris.
Naše území se nachází na severozápadní areálové hranici druhu. V Čechách rostla dříve velmi vzácně (České středohoří, Český kras), dnes je zde známa z jediné lokality u Encovan (PP Skalky u Třebutiček). Na Moravě je lokalit více, ale i zde je to rostlina velmi vzácná. Je známa z Dunajovických kopců, u Mikulova (PP Skalky u Sedlece), Valtic (vrch Rajna), Znojma (NP Podyjí) a pak na několika lokalitách v údolí Jihlavy v Praebohemicu (PR Velká skála, PR Dukovanský mlýn), v tomto prostoru možná i jinde. Patří k vzácným, zákonem chráněným druhům naší květeny (VU, C2r, §1). Na Prostějovsku neroste.
Fotografováno: 1. 5. 2008 – Dyjsko-svratecký úval, Valtice, vrch Rajsna; 18. 6. 2008 a 21. 5. 2019 – Znojemsko-brněnská pahorkatina, EVL Údolí Jihlavy, PR Dukovanský mlýn
