šťovík úzkolistý
Rumex stenophyllus Ledeb. – šťovík úzkolistý
Vytrvalá bylina s krátkou kořenovou hlavou a četnými adventivními kořeny. Lodyha je zpravidla 10–110 cm vysoká, přímá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté s čepelí plochou nebo zvlněnou, kopinaté, na bázi široce klínovité až téměř zaokrouhlené. Lodyžní listy jsou velmi podobné, přecházející v úzce kopinaté listeny. Květenství je husté, bohatě větvené, často i v horní třetině s ojedinělými drobnými listeny. Plodní stopky jsou různě dlouhé, nejčastějí 1,5–2x delší než krovky. Krovky jsou 3,5–4,5 mm dlouhé, přibližně stejně široké, okrouhle trojúhelníkovité, vpředu špičaté, s výjimkou špičky nestejnoměrně ostře krátce zubaté (délka zubů je 0,5–1 mm). Mozolky jsou nestejně velké, přítomné na všech krovkách. Větší mozolek zaujímá asi polovinu délky a třetinu šířky krovky. Jedná se o poměrně pozdní druh s fenologický optimem v červenci a srpnu.
Možné záměny: Záměna je možná s jinými druhy šťovíků, především pak se šťovíkem kadeřavým (Rumex crispus), případně s velmi variabilním š. tupolistým. (R. obtusifolius). Od šťovíku kadeřavého se nejspolehlivěji odliší charakterem krovek, které u tohoto druhu nejsou zubaté (max. jsou přítomné velmi drobné zoubky). Šťovík tupolistý se pak odlišuje především tvarem listů, které mají čepel vejčitou až eliptickou, tupou, na bázi mělce srdčitou.
Roste na vlhkých loukách, úhorech, polních mokřinách nebo na rumištích zpravidla na minerálně bohatších, často zasolených půdách. V posledních letech se šíří na sekundární stanoviště i mimo svůj původní areál (břehy rybníků, usazovací pole cukrovarů apod.). Po stránce fytocenologické není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Původní výskyty byly vázány na různou měrou ruderalizovaná společenstva svazu Meliloto dentati-Bolboschoenion maritimi (kontinentální brakické rákosiny) nebo sv. Juncion gerardii (mezofilní a vlhké slaniskové trávníky).
Těžiště rozšíření tohoto druhu na území ČR je na jižní a jihovýchodní Moravě na sever až po Brno. Daleko vzácnější je na střední Moravě, kde je většina výskytů považována za sekundární, protože na přirozených stanovištích zde nalezen zřejmě nebyl. Občas a přechodně může být zavlékán i na další lokality v ČR. Patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b, EN).
Na Prostějovsku je jeho výskyt znám pouze z usazovacích polí cukrovarů. V roce 2011 byl výskyt ověřen ve Vrbátkách a Němčicích nad Hanou. Ve Vrbátkách byl výskyt ověřen také v roce 2016. V roce 2024 byl jeden jedinec nalezen na poli u Duban, nedaleko od cukrovaru. Další výskyty jsou v tomto prostoru možné.
Fotografováno: 8. 8. 2016, Hanácká pahorkatina – Vrbátky a 24. 8. 2018, Bučovická pahorkatina - Těšany
