vrbovka tmavá
Epilobium obscurum Schreb. – vrbovka tmavá
Vytrvalá bylina s poměrně dlouhým, někdy větveným oddenkem, vyhánějící už za květu nadzemní, někdy velmi dlouhé, plazivé výběžky s oddálenými páry tmavozelených listů. Lodyha je přímá nebo na obloukovité bázi krátce vystoupavá, nejčastěji 20–80 cm vysoká, jednoduchá nebo větvená, měkká, snadno stlačitelná, v dolní části lysá, v horní a zejména v květenství celá krátce přitiskle pýřitá. Vrchol lodyhy je před květem mírně nicí. Dolní listy jsou vstřícné, horní střídavé s proměnlivou šířkou, kopinatého až vejčitě kopinatého tvaru. Pozvolna se zužují v tupý vrchol a zaokrouhlenou bází jsou přisedlé nebo kratičce řapíkaté, prostřední někdy kratičce sbíhavé, na okraji vykrajovaně oddáleně drobně zubaté nebo pilovité. Dolní jsou většinou lysé, horní na okraji a na žilnatině jemně pýřité. Květy jsou malé s elipsoidními poupaty. Semeník je přitiskle šedopýřitý, hypanthium je pokryto řídkými odstálými žláznatými chlupy. Korunní lístky jsou 5–7 mm dlouhé, našedle růžovofialové, blizna je kyjovitá, čnělka je 2–3x delší než blizna, prašníky jsou dlouhé 0,5–0,7 mm. Kvete od července do září, plodem je tobolka s obvejčitými semeny, jejich osemení je pokryto hustými krátkými papilami.
Možné záměny: Poměrně dobře poznatelný druh. Záměna hrozí především s podobnými druhy s okruhu vrbovky čtyřřadé (Epilobium tetragonum agg.), které se odlišují především absencí žlázek na hypanthiu, absencí výběžků, hustším olistěním, delšími prašníky, stejně dlouhou čnělkou a bliznou a šedavým zbarvením. Při určování je nutné myslet také na častý výskyt kříženců (Epilobium ×vicinum) s nepůvodní vrbovkou žláznatou (Epilobium adenocaulon). Její introgrese se projevuje především výskytem odstálých žlázek na semeníku.
Druh lesních a lučních příkopů, stružek, břehů lesních potůčků, pramenišť a tůní, vzácněji také ve vlhkých silničních příkopech, pískovnách nebo i vlhkých rumištích. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace subatlantských acidofilních vlhkých luk asociace Crepido paludosae-Juncetum acutiflori v rámci svazu Calthion palustris (vlhké pcháčové louky) a vegetace podhorských pramenišť se zdrojovkami as. Philonotido fontanae-Montietum rivularis v rámci sv. Epilobio nutantis-Montion fontanae (subatlantská podhorská nelesní prameniště).
Druh je rozšířen na většině území ČR, dnes s těžištěm výskytu ve středních a vyšších polohách mezofytika a v oreofytiku, kde je lokálně i hojný. V níže položených, sušších oblastech je vzácná nebo i chybí. Díky úbytku mokřadních biotopů druh určitě ustoupil, ale v řadě oblastí s dostatkem vhodných biotopů nepatří k vzácným druhům (např. vyšší partie Českomoravské vrchoviny, Žďárské vrchy nebo Šumava). V Červeném seznamu je hodnocená jako ohrožený druh (NT, C3).
Na Prostějovsku je její současný výskyt omezen na vyšší polohy Drahanské vrchoviny, ale její konkrétní rozšíření není dobře zmapováno. Její výskyt byl doposud potvrzen u Horního Štěpánova, Protivanova a Kořence. Pouze historické, ale herbářově doložené jsou výskyty ve VÚ Březina, u Čunína, Ptení, Myslejovic a Slatinek.
Fotografováno: 13. 6. 2014, Hornosázavská pahorkatina – Jiříkov, PR Havranka; 11. 8. 2015, Žďárské vrchy – Velká Losenice a 16. 8. 2016 Českomoravská vrchovina – Havlíčkobrodsko, PP Sochorov
