lebeda tatarská
Atriplex tatarica L. – lebeda tatarská
Rod Atriplex L. – lebeda patří do čeledi merlíkovitých – Chenopodiaceae a zahrnuje asi 250 druhů rozšířených mimo tropy po celém světě. Na našem území se můžeme setkat s asi 10 druhy. Důležitým determinačním znakem lebed jsou krovky, což je útvar kryjící květy, které nemají okvětí a plně vyvinuté jsou za plodu.
Lebeda tatarská je jednoletá bylina, zprvu pomoučená, v dospělosti pak olysávající. Lodyha je přímá, vzpřímená až poléhavá, většinou bohatě šikmo odstále větvená, bělavá, často červeně naběhlá. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté s čepelí různého tvaru. Nejčastější je u dolních listů v obrysu úzce trojúhelníkovitě kosníkovitá nebo až kopinatá, 4–6 cm dlouhá a 2–3 cm široká, na bázi až široce klínovitá až náhle v řapík zúžená. Po obvodu je zvlněná, zpravidla nepravidelně ostře laločnatě zubatá s největšími bazálními laloky největšími (až hrálovitá) nebo nepravidelně chobotnatě tupě zubatá. Vzácně může být však až téměř celokrajná. Čepel horních listů je v obrysu úzce kopinatá až podlouhlá, zpravidla až laločnatě zubatá až celokrajná, na vrcholu špičatá, oboustranně pomoučená (na spodní straně hustěji) až olysávající. Květenství je hustě klasovitě nahloučené, ± koncové (jednotlivé samičí květy mohou být i úžlabní), často dlouhé, úzké, bezlisté nebo jen na bázi listnaté, často až 10 cm dlouhé (bezlistá část). Všechny samičí květy mají krovky, které jsou za plodu asi do ⅓ srostlé, přisedlé, široce okrouhle či kosníkovitě vejčité, 6–7 mm dlouhé a 5–7 mm široké, v nejširším místě zpravidla s 1–2 většími zuby. Mohou být také celokrajné, tuhé, žlutavé, s výraznými žilkami, bez výrůstků nebo na jedné straně s drobnými, jednotlivými výrůstky.
Možné záměny, poznámka: Druh je velmi variabilní ve vzrůstu a ve tvaru listů, ale tyto odchylky nemají větší taxonomický význam. Nejnápadnější odchylky jsou hodnoceny v ranku variety. Lebedy obecně se dají poměrně dobře odlišit v případě dobře vyvinutých krovek. Tento druh je navíc typický tvarem listů a většinou i habituálně.
Patří k našim třem druhům lebed, které mají kolem cévních svazků nahloučené asimilační pletivo a patří tak k tzv. C4 rostlinám (při fotosyntéze v Calvinově cyklu vytváří 4uhlíkatou kyselinu a jiným způsobem váže oxid uhličitý – takové rostliny mají vyšší nároky na teplotu, vodu a oxid uhličitý, ale jsou více produktivní).
Roste na skládkách, navážkách, v ruderalizovaných plochách na sídlištích, po okrajích chodníků, podél silnic, na zasolenějších okrajích rybníků a dalších podobných místech. Vyhledává vysychavé, někdy mírně zasolené, vápnité a dusíkem bohaté, i mírně sešlapávané půdy. Po stránce fytocenologické se uplatňuje v několika typech teplomilné ruderální vegetace, diagnostickým druhem je v ruderální vegetaci s pouvou řepňolistou asociace Ivaetum xanthifoliae v rámci svazu Atriplicion (ruderální vegetace vzpřímených jednoletých bylin).
Druh rostoucí v teplých oblastech nížin a pahorkatin jak v Čechách, tak na Moravě. V Čechách byla dříve v těchto oblastech roztroušená, dnes je spíš vzácná. Na Moravě je nejhojnější v Panonském termofytiku jižní Moravy (od Brna na jih), odkud na sever zasahuje souvislejší výskyt až na Hanou k Prostějovu. Ojedinělé, často přechodné výskyty, byly zaznamenány vzácně i jinde.
Na Prostějovsku je druh svým výskytem omezen na teplé oblasti Hanácké pahorkatiny (nejteplejší části regionu). Nejčastěji se s ní můžeme setkat v prostoru jižně od Prostějova, kde je typická podél silnic. Zdá se, že se v poslední době šíří, častěji se objevuje i v Prostějově. Vzácně byla pozorována také v oblasti Kosíře.
Fotografováno: 17.8. 2012, Hanácká pahorkatina – podél silnice mezi Žešovem a Kelčicemi
