bříza trpasličí
Betula nana L. – bříza trpasličí
Keřovitý druh břízy dorůstající výšky obvykle 20–50 cm. Větve jsou uzlovité, často poléhavé, v mládí hustě pýřité, později jen částečně olysávající, nežláznaté. Borka je hnědá až šedočerná, málo loupavá. Pupeny jsou vejcovité, tupě špičaté, s brvitými, lepkavými šupinami. Čepel listů je okrouhlá, širší než dlouhá, tupě vroubkovaná, na špičce tupá, na bázi uťatá až mělce srdčitá. Na líci je lysá, tmavozelená, na rubu na žilkách řídce chlupatá, olysávající, lepkavá, světle zelená. Řapík je 1–2 mm dlouhý. Jehnědy přezimují v pupenech. Samčí jsou přisedlé, přímé, široce válcovité, samičí pak krátce stopkaté, široce vejcovité, vzpřímené. Podpůrná šupina je klínovitá, plodem je nažka.
Možné záměny: Druh je natolik charakteristický, že záměna s jiným druhem nepříchází v úvahu.
Roste výhradně na vrchovištních rašeliništích a rašelinných loukách, druhotně také při okrajích vytěžených borkovišť. Vyžaduje silně kyselé, rašelinné půdy. Z pohledu vegetačního je zastoupena ve vegetaci boreálních vrchovišť svazu Oxycocco microcarpi-Empetrion hermafroditi. Pro žádnou vegetační jednotku však není diagnostickým druhem.
Na našem území dosti vzácný druh omezený svým výskytem pouze na tři pohraniční pohoří. Na Šumavě roste především v okolí Kvildy, Modravy a Knížecích plání, ojediněle u Železné Rudy. Dále se vyskytuje v Krušných horách, nejčastější je v okolí Božího Daru. Poslední oblastí s původním výskytem jsou Jizerské hory, kde však zřejmě autochtonní populace vyhynula a dnes zde pravděpodobně rostou pouze dva vysazené keře (NPR Rašeliniště Jizery). Bohatší populace jsou až na polské straně, to se týká také Orlických hor. Podobně tak populace v Novohradských horách jsou pouze na rakouské straně. Patří ke kriticky ohroženým, zákonem chráněným druhům naší květeny (EN, C1r, §2).
Fotografováno: 27. 6. 2014, Polsko – Zieleniec, Torfowisko pod Zielencem
