brslen bradavičnatý
Euonymus verrucosus Scop. - brslen bradavičnatý
Většinou 1 – 3 m vysoký keřík s oblými větvemi, které jsou hustě pokryté tmavě hnědými až černými bradavičkami. Pupeny má zašpičatělé, lysé. Čepel listů je eliptická až vejčitá, na vrcholu zašpičatělá, na bázi klínovitá až zaoblená, na okraji jemně pilovitá. Na líci zelená, na rubu až šedozelená, po obou stranách řídce kratičce chlupatá jen na žilkách. Květenství jsou 3-7květá vyrůstající po celé délce větviček v paždí listů. Květní stopky jsou nápadně tenké, rozestálé, až 5 cm dlouhé, lysé. Kvete od května do června 4četnými, okrově nebo žlutavě hnědými květy. Plodem je tobolka, semena jsou černá, neúplně obklopená cihlově červeným míškem.
Poznámka: Celá rostlina je jedovatá, zejména kůra větví, kořeny a plody. V minulosti byl z kůry kořenů získávám latex, ze semen pak olej na svícení. Rozemletá semena se rovněž přidávala do přípravků proti parazitům (botany.cz).
Je druhem světlých listnatých lesů, lesních plášťů a světlin či křovinatých slunných svahů. Typicky se vyskytuje na svazích, v okolí skalních výchozů a ostrožen. V rovinatém terénu daleko vzácněji. Častěji roste na vápencovém podloží, ale též na granodioritech, fylitech a rulách. Roste v teplomilných společenstvech třídy Querco – Fagetea.
Druh je rozšířen ve střední a východní Evropě, západní hranice probíhá Rakouskem, Moravou a Polskem. Na našem území je původní pouze na jižní Moravě s přesahem na Moravu střední s vysunutými lokalitami v okolí Hranic, Zábřehu a Hlučína. Na jihozápadní Moravě je typickým průvodcem zaříznutých kaňovitých údolí Dyje, Jihlavy, Oslavy, Rokytné a Svratky, kterými postupuje poměrně daleko do nitra Českomoravské vrchoviny. Nejvysunutější lokality zasahují až prakticky k Jihlavě. Bývá také občas pěstován a může snadno zplaňovat. Ve starém Červeném seznamu byl uveden v kategorii C4a – druh vyžadující pozornost, v novém (2012) již v žádné kategorii uveden není.
Charakter výskytu na Prostějovsku je nejasný. Jediný potvrzený výskyt je z prostoru Kladecka přímo z Jesence z bývalé zámecké zahrady, kde o jeho původnosti můžeme úspěšně pochybovat. Nicméně v keřovém patře je tam docela hojný. Jiná lokalita nám není známa. Nejbližší, snad přirozený výskyt je znám z okolí Valchova a Újezdu u Boskovic, kde jeho výskyt souvisí s výskytem v údolí řeky Svitavy.
Fotografováno: 6.5. 2006, Slovensko – NPR Děvínská Kobyla, 10.6. 2010, 16.5. 2011 a 26.9. 2012, Moravské Podhůří Vysočiny – PR Údolí Oslavy a Chvojnice
