bublinatka menší
Utricularia minor L. - bublinatka menší
Rod Utricularia L. - bublinatka zahrnuje velmi specializované vodní, bezkořenné, masožravé byliny, které jsou dokonale přizpůsobeny životu ve vodním prostředí. Celkově je známo kolem 220 druhů rozšířených především v tropických a subtropických oblastech, v Evropě je známo jen 6–7 druhů. Přezimují v podobě zimních pupenů, tzv. turionů.
Vytrvalá bylina, ponořená většinou v mělkém vodním sloupci, bez rhizoidů. Někdy jsou rozlišeny zelené vodní a bezbarvé zemní prýty zakotvené v bahnitém substrátu. Listy jsou dvouřadé, vidličnatě větvené, v obrysu okrouhlé, široce eliptické až mírně ledvinité, poněkud širší než dlouhé se 7–22 koncovými, čárkovitými úkrojky. Listové úkrojky nejvyššího řádu jsou bez postranních papil a štětin, pouze s 1 štětinou na špičce. Listy mají 1–7 lapacích měchýřků. Měchýřky jsou 1–1,8 mm dlouhé a 0,6–1,5 mm široké. 4ramenné trávicí žlázky na vnitřních stěnách lapacích měchýřků se dvěma delšími a dvěma kratšími rameny, všechny směřující nahoru. Květenství je chudě hroznovité, vynořené nad vodní hladinou, i se stopkou 2–17 cm dlouhé, 2–6květé. Koruna je světle (citrónově) žlutá, dvoupyská. Turiony jsou kulovité nebo mírně protáhlé, na povrchu lysé.
Poznámka k určování: Všechny naše bublinatky se velmi obtížně určují bez květů. Sterilní rostliny lze určovat nejlépe podle tvaru a postavení 4ramenných trávicích žlázek na vnitřních stěnách lapacích měchýřků (pod binokulárem) a je nutná určitá zkušenost. Nejpodobnějším taxonem je bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii) lišící se většími rozměry vegetativních orgánů a stavbou květů. Pozor také na záměnu s bublinatkou jižní (Utricularia australis), zejména na více zastíněných stanovištích. Ve sterilním stavu velmi nenápadný druh, který snadno unikne pozornosti.
Nejčastěji roste v mělké, do 10 cm hlubohé vodě v mělkých a bažinných zálivech v litorálech rybníků, v zatopených pískovnách, na rašeliništích a slatiništích, v pobřežních porostech rákosin a vysokých ostřic v oligomezotrofním a mezotrofním prostředí.
Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem v několika typech vegetace. V prvé řadě jde o vegetaci oligotrofních vápnitých tůní asociace Scorpidio scorpioidis-Utricularietum v rámci svazu Sphagno-Utricularion, dále je diagnostickým druhem vegetace oligotrofních stojatých vod s ostřicí plstnatoplodou as. Peucedano palustris-Caricetum lasiocarpae (v rámci sv. Magno-Caricion elatae), vegetace vápnitých nepěnovcových slatinišť as. Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae (v rámci sv. Caricion davallianae). V rámci sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis je diagnostickým druhem v as. Campylio stellati-Trichophoretum alpini a Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis. V neposlední řadě je diagnostickým druhem mezotrofních rašelinišť s hrotnosemenkami as. Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae (v rámci sv. Caricion canescenti-nigrae).
Poměrně vzácný druh vyskytující se v územích s početnějším výskytem slatinišť, rašelinišť a mezotrofních rybníků (kterých je ale minimum). S oblibou osídluje plochy, na kterých po odtěžené vrstvě humolitu regeneruje vegetace. V současné době najdeme nejvíce lokalit na Třeboňsku, Českolipsku, v západních Čechách a v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Ve východní části ČR téměř chybí. V Červeném seznamu patří k silně ohroženým druhům naší flóry (C2 b), zákonem chráněná není.
Fotografováno: 12.6. 2012, Českomoravská vrchovina – Dušejov, PR Chvojnov
