černýš hřebenitý
Melampyrum cristatum L. – černýš hřebenitý
Jednoletá, hemiparazitická bylina s 15–50 cm vysokou lodyhou. Ta je přímá, jen málo pýřitá, málo až bohatě větvená s větvemi šikmo vzhůru odstávajícími. Listy jsou čárkovitě až široce kopinaté, až 8 cm dlouhé a 1,5 cm široké, celokrajné, jen horní někdy na bázi se zuby. Klas je hustý, nápadně 4hranný, obvykle 10–30květý. Listeny mají širokou, srdčitou hlavní část a dlouhou nebo krátkou, úzce kopinatou koncovou částí a jsou žlábkovitě přeložené podle střední žilky. Jejich srdčitá část má po celém okraji jemné, hřebenovité, rovné zuby, koncová část dolních listenů je celokrajná. Dolní listeny jsou nejčastěji zelené, horní obvykle purpurově červené, vzácně bílé. Listeny se střechovitě překrývají a zakrývají kalichy i dolní část korunní trubky, na spodní straně v blízkosti střední žilky mají přisedlé žlázky, na hlavní žilce a na okraji jsou pýřité. Korunní trubka je úzce nálevkovitá, horní kališní cípy jsou nápadně delší než dolní, kalich na žilkách a na okrajích je pýřitý, 6–10 mm dlouhý. Koruna je 12–16 mm dlouhá, se základní barvou bledě žlutou, především střední část korunní trubky je různě intenzívně purpurově naběhlá. Korunní trubka je 2x delší jak kalich, v ½ nápadně ohnutá. Horní pysk je ze stran výrazně smáčklý, dolní plochý se vzhůru zvednutým okrajem, k hornímu přitisklý nebo alespoň přiblížený. Plodem je tobolka nápadně přesahující kalich a je výrazně ze stran smáčklá.
Taxonomická poznámka: Na našem území se druh vyskytuje ve dvou poměrně dobře morfologicky i ekologicky odlišených taxonech, tradičně odlišovaných v ranku variety: var. cristatum a var. solstitiale. Odlišují se dobou květu, počtem lodyžních článků a kvetoucích větví. Námi popisovaný taxon je možné zařadit k častější var. cristatum.
Roste na xerotermních křovinatých stráních, v lesních lemech, šipákových a subxerofilních teplomilných doubravách na slunných a teplých stanovištích. Dává přednost hlinitým půdám slabě až silně zásaditým. Parazituje především na různých dřevinách (dub, habr, líska, svída, kalina). Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace bělokarpatských luk asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae v rámci svazu Bromion erecti (subatlanstské širokolisté trávníky). Dále je diagnostickým druhem vegetace submediteránních bazifilních teplomilných doubrav svazu Quercion pubescenti-petraeae, konkrétně ve vegetaci bazifilních dubových řídkolesů as. Lathyro collini-Quercetum pubescentis a as. Lithospermo purpurocaerulei-Quercetum pubescentis. V neposlední řadě je také diagnostickým druhem vegetace doubrav západopanonských písčin s ostřicí doubravní as. Carici fritschii-Quercetum roboris v rámci svazu Aceri tatarici-Quercion (subkontinentální lesostepní doubravy).
Roztroušený druh termofytika, hojněji pouze v Českém středohoří, Českém krasu, Polabí a na jižní a jihovýchodní Moravě, tedy v oblastech s výskytem bazických substrátů. Do mezofytika zasahuje jen velmi vzácně, těžiště výskytu leží v planárním a kolinním stupni. Poměrně vzácný druh, který patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).
Na Prostějovsku druh recentně neroste. V Květeně VI však narazíme na údaje Prostějov, Držovice a Plumlov. Při pátrání po původu těchto údajů je dosti pravděpodobné, že údaj Prostějov a Držovice by se mohl vztahovat ke Spitznerovu údaji „v háji nad Držovicemi u Prostějova“ pocházející z let 1885 – 1892, který je také herbářově podložen v BRNM, BRNU a PRC, v roce 1892 zde sbíral také Kovář (OLM). U „Plumlova“ jde z největší pravděpodobností opět o Spitznerovu lokalitu „skály u Plumlovského zámku“, opět doloženou herbářovou položkou v BRNU. Od té doby na Prostějovsku tuto kytku nikdo neuvádí a je ji zde tak možné bohužel považovat za vyhynulou.
Fotografováno: 7.6. 2007, Bílé Karpaty – NPR Jazevčí a 8.6. 2015, Dyjsko-svratecký úval – PR Milovická stráň
