černýš rolní
Melampyrum arvense L. – černýš rolní
Jednoletá poloparazitická bylina s obvykle 15–40 cm vysokou lodyhou a hlavním kořenem zasahujícím až do 45 cm hluboko do země. Lodyha je přímá, poměrně hustě pýřitá, někdy i bohatě větvená s větvemi zpravidla šikmo vzhůru směřujícími. Listy jsou přisedlé, čárkovitě až široce kopinaté, až 10 cm dlouhé, dolní celokrajné, horní často na bázi s jedním nebo více páry dlouhých zubů, po celé ploše kratičce drsně chlupaté. Květenství je hustý, pouze v nejdolejší části řidší všestranný klas, obvykle 10–30květý s listeny vejčitě kopinatými, na okraji hluboce zubatými. Dolní listeny jsou zelené, horní purpurové, vzácněji bělavé, na okrajích nebo i na žilkách pýřité, na spodní straně listenů s tmavými přisedlými žlázkami (tečkami). Kalich je 15–18 mm dlouhý, zelený, na bázi mezi žilkami a na špičkách cípů růžově nabíhající, po celé ploše drsně krátce chlupatý. Kališní cípy jsou z trojúhelníkovité báze šídlovité, horní o něco kratší jak dolní. Koruna je 20–25 mm dlouhá, základní barva je bělavá až žloutkově žlutá, pysky a střední část korunní trubky je nejčastěji intenzivně purpurově naběhlá. Korunní trubka je o málo delší jak kalich, během kvetení se prodlužující. Horní pysk je ze strany výrazně smáčklý, dolní pysk plochý se dvěma podlouhlými vyklenutými hrbolky a vzhůru zvednutým okrajem. Kvete od května do srpna, plodem je do 10 mm dlouhá tobolka nepřesahující kališní cípy.
Záměny, variabilita: Určování tohoto druhu nepůsobí větší potíže. Snad nejpodobnějším druhem je dnes nezvěstný černýš bradatý (Melampyrum barbatum), který má ale horní listeny zelenavé s nenápadnými černými tečkami, korunou citronově žlutou s hustě dlouze chlupatým kalichem. Samotný černýš rolní je u nás asi nejméně proměnlivým druhem. Rozdíly ve velikosti rostlin, šířce listů a postavení větví jsou ovlivněny především ekologickými podmínkami stanoviště a zřejmě také hostitelskou rostlinou.
Roste na suchých výslunných stráních, mezích, okrajích cest a podobných stepních stanovištích, velmi často na vápenci, na půdách s vyšším obsahem vápníku. Dříve rostl dosti často jako plevel v obilí a znehodnocoval mouku (měla šedivou barvu a nahořklou chuť). Dnes se jako plevel vyskytuje jen vyjímečně. Z pohledu fytocenologického se dnes nejvíce uplatňuje ve vegetaci lemů svazu Geranion sanguinei a v různých typech společenstvech třídy Festuco-Brometea, nejčastěji svazu Bromion erecti a Cirsio-Brachypodion pinnati. Jako plevel se dříve vyskytoval v teplomilné bazifilní vegetaci svazu Caucalidion. Pro žádnou vegetační jednotku však není diagnostickým druhem.
Dříve roztroušeně až hojně se vyskytující druh termofytika a teplého mezofytika, v mezofytiku především jako plevel v obilovinách. Dnes v řadě oblastí vymizel a častější je především v teplejších oblastech s větším podílem bazických substrátů. Patří k ohroženým druhům naší květeny (VU, C3).
Na Prostějovsku vzácnější druh. Asi nejčastější je ve vápencové části Kosíře, kde je lokálně hojnější. Daleko vzácnější jsou výskyty na Plumlovsku (např. Plumlov, Vícov, Ohrozim) a v prostoru jižně od Prostějova (např. Želeč, Ondratice). V chladných, kyselých, výše položených částech Prostějovska neroste.
Fotografováno: 15.6. 2008, Hanácká pahorkatina – Slatinky, PP Vápenice
