Jdi na obsah Jdi na menu
 


čistec lesní

6. 3. 2014

Stachys sylvatica L. - čistec lesní

-stachys_sylvatica-porost.jpg

Vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých – Lamiaceae s oddenky a dlouhými nadzemními a podzemními výběžky. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, 30–120 cm vysoká, měkce chlupatá. Listy jsou dlouze řapíkaté, hustě měkce chlupaté s čepelí srdčitou až srdčitě vejčitou, 4–14 cm dlouhou, 2–8 cm širokou, špičatou, na okraji vroubkovaně pilovitou, s vyniklou žilnatinou. Lichopřesleny jsou 4–10květé, dolní navzájem oddálené, vřeteno květenství je s měkkými odstávajícími chlupy, směrem nahoru přibývají i chlupy žláznaté. Listeny jsou kopinaté, nejdolejší krátce řapíkaté, pilovitě zubaté, delší než květy, ostatní pak přisedlé, celokrajné, zdéli nebo kratší než květy. Listence jsou nenápadné, štětinovité, květy kratičce stopkaté. Kalich je hustě žláznatě chlupatý, asi do 1/3 členěný s trojúhelníkovitě kopinatými cípy zakončenými tužší osinkou. Koruna je 12–17 mm dlouhá, temně nachově červená až červenofialová s bílou kresbou. Kvete od června do září, plodem je hnědočerná tvrdka.

 -stachys_sylvatica.jpg -stachys_sylvatica1.jpg

Proměnlivost, záměny: Druh je poměrně málo proměnlivý, zaznamenány byly např. hustě chlupaté rostliny v dubohabřinách Křivoklátska označované jako var. tomentosa nebo typy s lysými kalichy označované jako var. glabrata.

Nejpodobnějším druhem je čistec alpínský, který se odlišuje zejména krátkými oddenky, podlouhle vejčitou až vejčitou listovou čepelí, 12–20květými přesleny, listeny s fialovým nádechem, listenci delšími než je kališní trubka a špinavě fialovou korunou.

Je druhem listnatých lesů, pasek, křovin vzácně i subalpínských niv na čerstvě vlhkých, humózních, slabě kyselých až neutrálních půdách. Těžiště rozšíření má ve společenstvech údolních  jasanovo-olšových luhů svazu Alnion incanae a dubohabřin svazu Carpinion, roste ale často i v dalších vlhčích typech lesních společenstev.

 -stachys_sylvatica-list.jpg -stachys_sylvatica-lodyha.jpg

Rozšířený je roztroušeně až hojně na většině území naší republiky s výjimkou nejvyšších horských poloh, vzácný je také v některých sušších územích termofytika (např. část Českého středohoří a Hustopečské pahorkatiny, Pavlovské kopce).

Na Prostějovsku roztroušený, ve výše položených a lesnatějších oblastech Drahanské vrchoviny poměrně hojný druh provázející olšiny, prameniště a vlhké příkopy lesních cest. Daleko vzácnější je v kulturní krajině Hané, kde nemá dostatek vhodných biotopů.

Fotografováno: 20.6. 2008, Hornosázavská pahorkatina - Světlá nad Sázavou