ďáblík bahenní
Calla palustris L. - ďáblík bahenní
Rod Calla L. – ďáblík z čeledi árónovitých – Aracaea, zahrnuje pouze jediný, právě popisovaný druh rostoucí v mokřadech celé severní polokoule. Je to vytrvalá, 15–40 cm vysoká bylina s válcovitým, dutým oddenkem obaleným pochvovitými bázemi listů. Listy má přízemní, jednoduché, dlouze řapíkaté. Čepel je 5–12 cm dlouhá a 4–11 cm široká, na vrcholu krátce zašpičatělá, na bázi okrouhle srdčitá, celokrajná. Stopka květenství je oblá, přímá. Květenství – palice, je válcovitá, 1–3 cm dlouhá s drobnými, hustě nahloučenými, oboupohlavnými nebo v horní části jen samčími květy. Toulec je široce kornoutovitý, rozevřený, 6–7 cm dlouhý, na vrcholu s dlouhou nasazenou špičkou. Uvnitř je bílý, vně nazelenalý. Květy jsou drobné, bez obalů, žlutozelené. Kvete od května do července, plodem je kulovitá červená bobule.
Upozornění, záměny: Rostlina je celá jedovatá, nejvíce pak oddenek. Poměrně často se také pěstuje v zahradních jezírkách a může zplaňovat či být přímo vysazován do volné přírody. V našich podmínkách prakticky nezaměnitelný druh.
Roste v mělkých stojatých vodách (tůně, mrtvá ramena řek), v mokřadních olšinách a na okrajích rašelinišť. Půdy vyžaduje kyselé až slabě zásadité, mokré, bahnité. Roste celý vynořený nebo v mělké vodě do hloubky max. 20 cm. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem mokřadní vegetace s ďáblíkem bahenním asociace Calletum palustris v rámci svazu Carici-Rumicion hydrolapathi (vegetace bažinných bylin na nezpevněných organických substrátech).
Rozšířen je od planárního do submontánního stupně s těžištěm výskytu v mezofytiku, kde je roztroušený. V řadě území však chybí, častější výskyt je znám např. z Třeboňska, Českolipska a některých částí Českomoravské vrchoviny. Patří k zákonem chráněným, ohroženým druhům naší květeny (C3, §3).
Na Prostějovsku je druh znám pouze z jediné lokality, kterou je přírodní rezervace Pavlovské mokřady ve vrcholové části Drahanské vrchoviny. Původnost tohoto výskytu je ale značně pochybná. První údaje z tohoto území pocházejí až z konce 80. let 20. století. Doc. Řehořek, velmi dobrý znalec území, ho ještě kolem roku 1970 z lokality neuvádí. Nicméně v současné době zde jeho výskyt působí poměrně přirozeně, roste v jednom jezírku po těžbě rašeliny a mělkém příkopu, kam se poměrně rychle rozšířil po jeho vybudování koncem roku 1999.
Fotografováno: 29.5. 2006, Drahanská plošina – Benešov, PR Pavlovské mokřady a 31.8. 2011, Českomoravská vrchovina – Lipnice nad Sázavou (plodící)
