divizna jižní rakouská
Verbascum chaixii subsp. austriacum (Roem. et Schult.) Hayek
– divizna jižní rakouská
Vytrvalá, obvykle 60–90 cm vysoká bylina s tlustým, vertikálním až šikmým vřetenovitým hlavním kořenem. Lodyha je přímá, rovnoměrně olistěná, mělce tupě rýhovaná, obvykle řídce hvězdovitě chlupatá. Nejdolejší lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, s čepelí podlouhle vejčitou, nejčastěji 10–15 cm dlouhou a 5–10 cm širokou, na bázi široce klínovitě zúženou, na okraji jemně, často dvojitě vroubkovanou. Listy výše na lodyze jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, k vrcholu lodyhy se postupně zmenšující, na líci až olysalé, na rubu tence plstnaté. Květenství je v obrysu vejčité až trojúhelníkovité, řídce až bohatě obloukovitě latovitě větvené. Řídké lichoklasy jsou složené s mírně oddálených nebo i nahloučenějších, 2–5květých svazečků. Listeny jsou kopinaté až čárkovité, 3–6 mm dlouhé, hvězdovitě chlupaté. Kalich je až téměř k bázi členěný v čárkovité, 3–5 mm dlouhé, hvězdovitě chlupaté cípy. Koruna je kolovitá, nejčastěji dosahuje 16–20 mm v průměru. Je živě žlutá, nezřetelně tečkovaná, vně hvězdovitě chlupatá. Tyčinky jsou stejného tvaru, nitky horních tyčinek jsou celé hustě fialově vousaté. Semeník je vejcovitý s čnělkou na bázi chlupatou. Kvete od července do září, plodem je vejcovitá tobolka.
Taxonomická poznámka, možné záměny: Verbascum chaixii Vill. je značně variabilní druh, který se rozpadá na několik poddruhů. V jihozápadní části areálu se vyskytuje subsp. chaixii, která má laločnatě zubaté listy na bázi čepele a částečně lysé nitky tyčinek. Na východě se pak odlišuje subsp. orientale s nitkami tyčinek po celé délce hustě vousatými. Na našem území se vyskytuje pouze středoevropská subsp. austriacum. Záměna hrozí nejčastěji s diviznou černou (Verbascum nigrum), která má také fialově chlupaté nitky tyčinek. Odlišuje se však srdčitou bází listové čepele, zpravidla nevětveným květenstvím a delšími květními stopkami. Na řadě lokalit se vyskytuje společně s habituálně podobnou diviznou knotovkovitou (Verbascum lychnitis), která se odlišuje zejména bíle chlupatými nitkami tyčinek a lodyžními listy zaokrouhlenou bází přisedlými.
Roste na travnatých a skalnatých stráních, světlinách teplomilných listnatých lesů a borů, okrajích náspů a komunikací, ve starých sadech a vinicích, řidčeji na ruderalizovaných plochách. Vyžaduje vysýchavé, hlubší hlinité až hlinitopísčité, obvykle zásadité, někdy silně skeletovité půdy, nejčastěji na vápenci, ale i na jiných, v některých oblastech i kyselých horninách. Z pohledu fytocenologického není diagnostickým druhem pro žádnou vegetační jednotku. Nejčastěji se uplatňuje ve vegetaci svazů Festucion valesiacae, Bromion erecti nebo Geranion sanguinei.
Taxon s těžištěm výskytu v termofytiku a mezofytiku jižní, jihozápadní a střední Moravy, kde je nejčastější v prostoru Praebohemika a údolími řek proniká poměrně hluboko do prostoru Českomoravské vrchoviny. Údolím Jihlavy dosahuje až téměř k Jihlavě, údolím Svratky pak až k Bystřici nad Pernštejnem. Na souvislý výskyt v údolí Dyje pak navazuje výskyt v okolí Dačic a Telče. Hojná je také v prostoru syenitového masivu mezi Třebíčí a Velkým Meziříčím. Údolím Svitavy stoupá jen k Březové nad Svitavou. Spíše jako roztroušený lze hodnotit výskyt na jihovýchodní Moravě. Na severu pak výskyt rychle vyznívá ojedinělými lokalitami u Litovle a izolovaně u Vranové Lhoty na Svitavsku. Přirozený výskyt v Čechách je omezen na okolí Českého Krumlova, na ostatním území se jedná vesměs o náhodné a přechodné sekundární výskyty. V Červeném seznamu je taxon hodnocen jako vyžadující pozornost (LC, C4a).
Na Prostějovsku se vyskytuje roztroušeně, lokálně i hojněji (Plumlovsko) v podhůří Drahanské vrchoviny a navazující Hanácké pahorkatiny. Prakticky chybí v Hornomoravském úvalu jižně a jihovýchodně od Prostějova, a také ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny.
Fotografováno: 18. 7. 2014, Českomoravská vrchovina – Třebíčsko, Budišov
