dymnivka bobovitá
Corydalis intermedia (L.) Mérat – dymnivka bobovitá
Vytrvalá bylina s malou podzemní plnou hlízkou, v nejdolejší části se svazkem kořínků. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, nejčastěji 5–20 cm vysoká, při bázi s bledavým až hnědavým žlabovitým listenem, v jehož úžlabí často vyrůstá sterilní listnatá nebo květonosná větev. Lodyžních listů je 3–5, jsou dlouze řapíkaté, v obrysu zaobleně trojúhelníkovité, 2 x trojčetné, s lístky široce obvejčitými, dlanitě 2–6 klanými, s podlouhle vejčitými a většinou tupými úkrojky. Květenství je 1–5květý hrozen, při odkvětu a zvláště za plodu obloukovitě převislé. Listeny jsou vejčité, celokrajné, velmi zřídka vpředu s 2–3 malými tupými zuby. Květy jsou 10–15mm dlouhé, světle nachové, jen vzácně bílé. Přední okraj horního korunního lístku je mírně vzhůru ohnutý. Ostruha je rovnovážná nebo mírně dolů sehnutá, rovná nebo na konci poněkud prohnutá. Kvete v březnu a dubnu, plodem je kopinatá tobolka, v níž mají semena poměrně malé masíčko.
Možné záměny: Druhou naší dymnivkou s celokrajným listenem je dymnivka dutá (Corydalis cava), která je celkově statnější s bohatým hroznem květů (8–20květý), který je i za plodu přímý, při bázi chybí nezelená šupina a hlízu má dutou.
Roste v hájích, smíšených listnatých, často suťových lesích, místy je častá také v lískových nebo trnkových křovinách na živinami a humusem bohatých, vzácněji i na chudých kamenitých a skalnatých půdách. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou
vegetační jednotku diagnostický druhem. Nejčastěji se vyskytuje v listnatých lesích třídy Querco-Fagetea a křovinách tř. Rhamno-Prunetea.
Roztroušený druh na většině našeho území, avšak se značně nesouvislým a mezerovitým výskytem. Jako jarní geofyt, který po odkvětu velmi rychle mizí je jistě také částečně přehlížen. Prokazatelně vzácnější je ve východní části republiky, kudy prochází jihovýchodní areálová hranice druhu. V Červeném seznamu je hodnocen jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje pozornost (LC, C4a).
Na Prostějovsku vzácný druh, který byl v posledních letech potvrzen pouze na dvou lokalitách. První a poměrně početnou, i když plošně omezenou je báze jihozápadního svahu Velkého Kosíře (okolí PR Andělova zmola a okolí Ulmanky). Druhou je suťový lesík u přítoku říčky Úsobrnky mezi Horním Štěpánovem a Úsobrnem. Ojedinělé údaje jsou známé z jihozápadní části VÚ Březina, kde je možné předpokládat častější výskyt i v prostoru blíže Prostějovu.
Fotografováno: 29. 3. 2008, Drahanské podhůří – Velký Kosíř a 3. 4. 2017, Českomoravská vrchovina – Telčsko, Dyjice
