Jdi na obsah Jdi na menu
 


hladýš andělikový

12. 2. 2014

Laserpitium archangelica Wulfen – hladýš andělikový

 -laserpitium_archangelica-cely.jpg -laserpitium_archangelica-cely1.jpg

Vytrvalá bylina s tlustým, žlutohnědým, čupřinatým oddenkem. Lodyha je přímá, mohutná, 80–150 cm vysoká, podélně rýhovaná, hustě štětinatě pýřitá, pod články hustě vlnatá, dutá, často červeně skvrnitá. Listy jsou velké, složené, v obrysu trojúhelníkovité, 3–(4)x trojčetné, na spodní straně štětinatě chlupaté. Dolní lodyžní listy jsou velké, řapíkaté, horní lodyžní listy přisedlé na velkých, nafouklých, vlnatě chlupatých, na okraji suchomázdřitých pochvách. Okolíky jsou velké s početnými listeny obalu, čárkovitě kopinatými, opadavými. Okolíčků bývá 15–40 na stejně dlouhých, na vnitřní straně pýřitých stopkách. Kališní cípy jsou zřetelné, trojúhelníkovité. Korunní lístky má bílé nebo načervenalé, velmi krátce nehetnaté. Kvete od července do září, plodem je dvounažka.

 -laserpitium_archangelica-kvetenstvi.jpg -laserpitium_archangelica-kvetenstvi1.jpg

Možné záměny: Druh vzhledem připomíná některé další “mrkve” jako např. anděliku lékařskou nebo všedobr horský. Odlišuje se však hustě štětinatou lodyhou a listy. Záměna s jiným druhem rodu Laserpitium není pravděpodobná.

Roste na travnatých a křovinatých místech na dně ledovcového karu a ve spodní části lavinové dráhy na živinami bohatých půdách. Je diagnostickým druhem subalpínských křovin s břízou karpatskou asociace Salici silesiacea-Betuletum carpaticea ze svazu Salicion silesiacea, dále pak subalpínských upolínových luk asociace Trollio altissimi-Geranietum sylvatici a subalpínských srhových niv asociace Laserpitio archangelicae-Dactylidetum glomeratea řazených do vegetace subalpínských vysokobylinných niv svazu Adenostylion alliariae.

  -laserpitium_archangelica-obaly.jpg -laserpitium_archangelica-pochva.jpg              -laserpitium_archangelica-listy.jpg

Hladýš andělikový je rozšířen v horách střední a jihovýchodní Evropy. Na našem území je přirozený výskyt omezen na oreofytikum Hrubého Jeseníku, kde byl dříve znám z více lokalit mezi Vřesovou studánkou a Jelením hřbetem. Dnes roste snad jen v Malé a Velké kotlině. Naše lokality leží na absolutním severozápadním okraji celkového areálu. Z našeho území jsou známy také sekundární výskyty, např. v Hostýnských vrších a u Svitav. Zajímavý výskyt poměrně početné populace u Svitav nedaleko obce Ostrý Kámen byl ověřen ještě v roce 2007. Patří k zákonem chráněným, kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1 r, §1).

Fotografováno: 26.7. 2006, Hrubý Jeseník – Malá kotlina