hořeček mnohotvarý český
Gentianella praecox (A. et. J. Kerner) E. Mayer subsp. bohemica (Skalický) Holub – hořeček mnohotvarý český
[syn. Gentianella bohemica Skalický]
Taxon byl popsán z našeho území teprve v roce 1969 jako Gentianella bohemica Skalický, a je v okolních zemích akceptován jak na úrovni druhu, tak poddruhu. Poddruhy se liší zejména dobou květu. Nominátní subsp. praecox je aestivální typ kvetoucí v červnu a červenci a na našem území byl vždy vzácný, doložený jen ze Šumavy. Poslední sběr pochází z roku 1914 a taxon je tedy na našem území považován za vyhynulý.
Hořeček časný český je autumnální typ kvetoucí od července až do podzimu. Z pohledu životního cyklu je to dvouletý druh, který prvním rokem vyklíčí a vytvoří přízemní růžici listů, která na podzim zatahuje a přezimuje v podobě přízemních pupenů. Následující rok vyrůstá lodyha s květy a jedinec odumírá. Lodyha je často větvená již od báze a poměrně často se vyskytují velmi drobní jedinci s nevětvenou lodyhou, někdy považovaní za rostliny kvetoucí již prvním rokem (to ale nebylo prozatím dokázáno). Velikost rostliny je silně závislá na lokalitě a průběhu počasí. U hořečka byla prokázána endotrofní mykorhiza, která ale nebyla dosud podrobněji studována. Lodyžních článků je většinou 6–12, přízemní listy jsou až 4,5 cm dlouhé, za květu již odumřelé. Květní obaly jsou téměř vždy pětičetné. Zářezy mezi kališními cípy jsou proměnlivého tvaru, alespoň některé ve tvaru širokého U, jiné ve tvaru V.
Taxon se dřívě vyskytoval v různých biotopech, které ale měly společné to, že byly pravidelně obhospodařovány a mechanicky narušovány. Jednalo se především o pastviny a nízkostébelné smilkové louky, dále rostl v některých typech vysychavých luk i širokolistých trávníků. Častý byl také na řadě narušovaných míst jako jsou okraje cest, hrany lomů a lesní lemy. Dnes se vyskytuje zejména na bývalých pastvinách a pravidelně obhospodařovaných loukách, nejčastěji smilkových (svaz Violion caninae), vzácně i v mezofilních (svaz Arrhenatherion), střídavě vlhkých (sv. Molinion), luk a v širokolistých a suchých acidofilních trávnících (sv. Bromion erecti a Koelerio-Phleoin phleoidis).
Areál rozšíření zahrnuje pouze oblast Českého masivu, těžiště výskytu je v České republice (mimo západní a severozápadní Čechy a východní a severovýchodní Moravu), okrajově zasahuje do jižního Polska, Bavorska a severního Rakouska. Ještě v 50. letech 20. století byl u nás hořeček poměrně častým druhem, po změně obhospodařování a celkové změně využívání pozemků došlo k rapidnímu úbytku lokalit, který se v podstatě dodnes nepodařilo zastavit. V roce 2011 bylo známo pouhých 73 lokalit hořečka, z nichž nejvíce je jich zachováno na Šumavě a v jejím podhůří, dále je známo několik lokalit na Českomoravské vrchovině, v Orlických horách a na Drahanské vrchovině. Zcela poprávu se jedná o kriticky ohrožený, vymírající taxon (C1, §1), chráněn je i v rámci soustavy Natura 2000. Byl pro něj navržen a schválen záchranný program (Brabec 2010).
Poznámka: Pro zachování druhu i do budoucna je důležitá odpovídající péče o lokalitu. Optimální je dostatečně intenzívní pastva nebo dvojí seč (v některých biotopech i jedna) s důkladným výhrabem a narušením drnu (vytvoření mezer ve vegetaci pro klíčení semen). Nicméně i přes optimální péči není budoucnost taxonu jistá, protože je ovlivňován celou řadou faktorů (např. celkovou eutrofizací prostředí, průběhem počasí apod.).
Na základě studia v terénu bylo vypozorováno, že poměrně často (ale ne vždy) se spolu s hořečkem vyskytují na lokalitě i světlíci (nejčastěji světlík lékařský a větvený), kteří mají podobný nárok, jako jednoletky, na charakter porostu a možná i obdobný typ mykorhizy. Zda existuje nějaká pozitivní korelace mezi těmito druhy ale nebylo zatím studováno.
Na Prostějovsku se druh dříve vyskytoval pravděpodobně docela často na pastvinách, loukách, mezích a podél cest (např. Řehořek jej v publikaci z roku 1972 uvádí jako běžný druh). Po roce 1960 začal postupně mizet až prakticky vyhynul a v posledních 30 letech byl druh zjištěn již jen velmi ojediněle. V roce 1985 bylo pozorováno několik rostlin v PR Pavlovské mokřady a v roce 1996 na střídavě vlhké louce v PP V chaloupkách (Albrecht 2000). Na žádné z nich se dnes již nevyskytuje. Aktuálně roste pouze na dvou lokalitách. První je PP U Žlíbku u Protivanova, která byla objevena v 80. letech 20. století a patří k jedněm z nejbohatších v rámci celé ČR. Druhá lokalita je kopec Větřák u Horního Štěpánova, kde byl objeven teprve v roce 2008 a kvete zde mezi 1–7 rostlinami. Lokalita u Protivanova je pravidelně kosena a vyhrabávána, u H. Štěpánova je jen maloplošně kosena, narušována a postupně zarůstá třtinou křovištní.
Fotografováno: 27.8. 2005, Drahanská vrchovina – PP U Žlíbku, 20.9. 2010 a 20.8. 2011 – Horní Štěpánov, kopec Větřák; 16.9. 2010, Českomoravská vrchovina – Velké Meziříčí, Lavičky
