hořinka východní
Conringia orientalis (L.) C. Presl – hořinka východní
Jednoletá, řidčeji ozimá bylina s lodyhou dorůstající výšky nejčastěji 10–50 cm. Je lysá a sivě ojíněná, přímá, jednoduchá nebo chudě větvená. Přízemní listy jsou obvejčité nebo podlouhle obvejčité, v krátký a široký řapík zúžené. Ostatní listy jsou přisedlé, podlouhle eliptické nebo obvejčité, tupé, širokou, srdčitě střelovitou bází objímavé, celokrajné, masité. Květenství je 8–25květé, zpočátku krátké, později prodloužené. Květní stopky jsou 4–9 mm dlouhé, přímo odstálé. Vnější kališní lístky jsou čárkovité, vnitřní podlouhlé. Korunní lístky jsou žlutavě nebo zelenavě bílé, úzce obvejčité, znenáhla zúžené v dlouhý nehet. Kvete od května do července, plodem je šešule na přímo odstálých stopkách, které s lodyhou svírají úhel 45–75°.
Možné záměny: Záměna s jiným druhem je nepravděpodobná. Druhý druh hořinky, který se dříve na našem území vyskytoval (hořinka rakouská) je u nás vyhynulá.
Roste jako neobtížný plevel na polích (zejména obilných nebo v jetelovinách), úhorech, okrajích polních cest a mezí, na vinicích, železničních náspech a nádražích, řidčeji také na výslunných stráních s xerotermní vegetací. Vyžaduje težší, hlinité a jílovité, bazické (především vápnité) půdy typu černozem, rendzina nebo sprašová půda. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem bazifilní plevelové vegetace obilných polí s dejvorcem velkoplodým asociace Caucalido platycarpi-Conringietum orientalis v rámci svazu Caucalidion (teplomilná plevelová vegetace obilných polí na bazických půdách).
Druh převážně rostoucí v termofytiku, v mezofytiku jsou výskyty vesměs ojedinělé a některé jen sekundární. Po roce 2010 byla zaznenána najčastěji v prostoru Českého středohoří, ojediněle pak ve středních Čechách v Českém krasu a na jižní a jihovýchodní Moravě. Dnes patří k velmi vzácným druhům zpravidla s velmi chudými populacemi a v Červeném seznamu je proto hodnocená jako kriticky ohrožená (C1t, CR).
Na Prostějovsku jde v současné době o nezvěstný druh. Historicky byla zaznamenána u Žešova (Spitzner 1887), Podpěra (1911) ji zřejmě na Prostějovsku nenašel, cituje pouze předchozí údaj Spitznera. Otruba (1926) ji našel na Kosíři (Čelechovické vápence), kde se ji podařilo ověřit v roce 2001. Na okraji pole u PP Vápenice pozoroval Petr Albrecht 1 rostlinu. Poslední údaj je z roku 2005, kdy byly nalezeny 2 rostliny na okraji pole nedaleko tehdejší NPP Růžičkův lom.
Fotografováno: 5. 6. 2005, Hanácká pahorkatina – Velký Kosíř a 8. 6. 2015, Pavlovské kopce – Dolní Věstonice
