hvozdík moravský
Dianthus moravicus Kovanda – hvozdík moravský
Vytrvalá, hustě trsnatá, sivozelená bylina se silným primárním kořenem a plazivým, větveným oddenkem. Lodyha je krátce vystoupavá nebo přímá, nejčastěji 10–18 cm vysoká, 1–2květá, oblá, lysá s 3–4 lodyžními články a nevýraznými uzlinami. Listy jsou čárkovité až úzce trojúhelníkovité, v horní třetině zúžené, špičaté, kratší než lodyžní články. Podkališní listence jsou 4, eliptické až okrouhle vejčité, vnitřní většinou s krátkou nasazenou špičkou, bylinné, červenofialově naběhlé. Kalich je trubkovitý, 17–20 mm dlouhý, hladký, lysý, zelený, ččervenofialově naběhlý. Zuby jsou trojúhelníkovité, špičaté nebo zašpičatělé, vzácně tupé, většinou bez blanitého lemu. Čepel korunních lístků je obvejčitá až okrouhlá, k bázi klínovitě zúžená, zastřihovaně zubatá až dřípená, obvykle 12–15 mm dlouhá, červená nebo růžová, na líci ve střední části chlupatá. Květy jsou vonné a rozkvétají v květnu a červnu. Plodem je tobolka zdéli kalicha (nebo o něco delší). Množí se však především vegetativně.
Taxonomická poznámka, možné záměny: Taxon je vývojově poměrně mladý, vyvinul se pravděpodobně až v průběhu čtvrtohor. Dnes je považován za polyploidizací vzniklý hexaploid, na jehož vznik je více teorií. Jednou z nich je tzv. backcrossing, kdy se tetraploidní hybrid opětovně zkříží s jedním nebo oběma diploidními druhy. Velmi podobným druhem je hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), za jehož poddruh je některými autory h. moravský považován. Vzájemně se liší pouze drobnými kvantitativními znaky na květech a listenci s blanitým lemem nebo bez něho. Liší se také areálem, kdy h. sivý je druhem západní a střední Evropy a u nás roste jen ve středních a severozápadních Čechách.
Typický petrofyt rostoucí na skalách a skalnatých svazích především v horních partiích říčních údolí. Geologické podloží je různé, roste na rulách, slepencích nebo granodioritu. Preferuje nepříliš zastíněná místa, často na obtížně dostupných nebo zcela nedostupných místech. Po stránce fytocenologické není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastěji bývá součástí hercynské skalní vegetace svazu Alysso-Festucion pallentis.
Hvozdík moravský je pravděpodobně českým endemitem. Údaje o výskytu v Rakousku jsou sporné. V současné době roste na sedmi lokalitách v údolí řek Jihlavy (PP Pekárka, Červená skála u Moravských Bránic), Rokytné (NPR Krumlovsko-rokytenské slepence – více mikrolokalit), Želetavky (PR Suché skály) a Dyje (Růžový vrch u Chvalatic). Další lokality jsou pouze historické (Křížová hora u Moravského Krumlova, Baba u Budkovic a Bítov). Patří mezi kriticky ohrožené, zákonem chráněné druhy naší květeny (EN, §1, C2r). Je také “naturovým druhem”, který je chráněn v soustavě chráněných území Natura2000 (podle přílohy II a IV Směrnice o stanovištích).
Fotografováno: 4. 6. 2015, Znojemsko-brněnská pahorkatina – Moravský Krumlov, NPR Krumlovsko-rokytenské slepence
