jarva žilnatá
Cnidium dubium (Schkuhr) Thell. – jarva žilnatá
Dvouletá nebo vytrvalá bylina s výběžkatým oddenkem, na vrcholu jen slabě čupřinatým (nebo bez čupřiny). Lodyha je nejčastěji 30–80 cm vysoká, přímá, oblá, nahoře jemně rýhovaná, dutá, lysá, oddáleně olistěná, v horní polovině zpravidla chudě větvená. Listy jsou 2–3x peřenosečné, šedozelené, dolní listy tence řapíkaté, za květu zpravidla odumřelé, lodyžní listy s dlouhou pochvou a nanejvýš krátkým řapíkem. Čepel je v obrysu podlouhlá. Úkrojky prvního a posledního řádu jsou přisedlé, čárkovité, na okraji podvinuté a jemně pilovité, s bělavou špičkou, na spodní straně se zřetelně vyniklou žilnatinou. Pochvy jsou nafouklé, nahoře protažené v ouška, u horních listů objímající lodyhu. Okolíky jsou husté, s 20–30 okolíčky, za odkvětu staženými. Obal chybí nebo je tvořen pouze z několika listenů. Stopky okolíčků jsou úzce křídlatě hranaté, pýřité. Listeny obalíčků jsou četné, šídlovité, drsné, zelené. Květy jsou velmi drobné s nezřetelným kalichem. Korunní lístky jsou eliptické nebo vejčité, asi 1 mm dlouhé, bílé, na vrcholu vykrojené s široce uťatými cípy. Kvete od července do září, plodem je 2–3 mm dlouhá dvounažka.
Možné záměny: Za sterilního stavu poměrně snadno zaměnitelný druh, velmi podobné listy má např. kmín (Carum carvi), na podobných stanovištích může růst olešník kmínolistý (Selinum carvifolia) a koromáč olešníkový (Silaum silaus). Jarva má ze všech těchto druhů nejprotaženější listy s nejužšími úkrojky. V kvetoucím stavu je dosti podobná seselu ročnímu (Seseli annuum), který se sice odlišuje poměrně výrazně ekologicky (suché trávníky), ale v některých speciálních případech mohou růst dosti blízko u sebe (niva Dyje, Dúbrava, Bílé Karpaty). Sesel se odlišuje: přímá, tuhá, jemně drsně pýřitá lodyha, v horní časti bohatěji větvená; kopinaté, bíle lemované listeny obalíčku; mezi žebry papilnatá merikarpia.
Druh vlhkých, na jaře zaplavovaných luk, vzácněji roste také na pameništích, vlhkých loukách, světlých doubravách nebo v bažinných olšinách. Vyžaduje těžší, minerálně dobře zásobené půdy na slunných stanovištích. Po fytocenologické stránce je diagnostickým druhem vegetace vlhkých kontinentálních zaplavovaných luk asociace Lathyro palustris-Gratioletum officinalis, vysychavých kontinentálních zaplavovaných luk as. Cnidio dubii-Deschampsietum cespitosae a vysokobylinných kontinentálních luk as. Scutellario hastifoliae-Veronicetum longifoliae, vše spadající do svazu Deschampsion cespitosae (nížinné aluviální louky).
Na našem území poměrně vzácný druh s těžištěm rozšíření v širokých nivách řek Moravy, Dyje a Labe. Mimo tyto oblasti je velmi vzácná a lokální. Roste na Znojemsku, u Slavonic, Moravských Budějovic, u Prahy a u Svitav nebo Hradce Králové. Ve většině případů jde o jedinou nebo několik málo drobných lokalit. V Květeně 5 je diskutován výskyt u Předína na Českomoravské vrchovině s tím, že je nutné jej považovat za sporný. Výskyt druhu zde byl ale v uplynulých letech potvrzen na asi 4 mikrolokalitách. Jarva patří k silně ohroženým druhům naší květeny, zákonem chráněná však není (C2b).
Na Prostějovsku druh neroste. Přesto v dostupných zdrojích najdeme údaj o výskytu v PP Pod Liščím kupem u Bukové pocházející od F. Grülla. Tento údaj je ale z největší pravděpodobností chybný, přinejmenším vysoce nepravděpodobný.
Fotografováno: 28. 8. 2013, Českomoravská vrchovina – Předín, PR Opatovské zákopy a blízké okolí
