jehlice trnitá
Ononis spinosa L. subsp. spinosa – jehlice trnatá pravá
Rod Ononis L. – jehlice patřící do čeledi Fabaceae – bobovité, zahrnuje asi 70 druhů rostoucích v Evropě a v severní Africe, na Kavkaze, v Malé Asii, na Blízkém a Středním Východě. Na našem území se vyskytují pouze tři druhy tohoto rodu.
Jehlice trnitá je vytrvalá bylina s velmi slabým nepříjemným zápachem. Lodyha je tuhá, přímá, nejčastěji 40–60 cm vysoká, obvykle bohatě větvená, často s četnými zkrácenými větvemi s krátkými a tuhými trny, ve střední a horní části téměř lysá nebo řídce žláznatá.
Listy jsou krátce žláznaté, na řapíku nebo i na okraji lístků krátce chlupaté. Na postranních větvích jsou listy mnohem menší než na lodyze. Prostřední lístek lodyžních listů je úzce vejčitý, úzce eliptický až kopinatý, až 2,5 cm dlouhý a 1 cm široký, špičatý, již od báze ostře zubatý. Květy jsou v krátkých, ± hustých hroznech na zkrácených větvích, někdy nahloučených v kompaktní koncová latovitá květenství. Listeny jsou vždy s vyvinutou čepelí, v úžlabí s jedním květem. Kalich je nejčastěji 7–9 mm dlouhý, rozeklaný v kopinaté až čárkovité, dlouze zašpičatělé cípy s četnými odstálými stopkatými žlázkami. Plodem je 6–8,5 cm dlouhý lusk s 1–3 semeny. Kvete od června do srpna.
Záměny, variabilita: Další naše dvě jehlice jsou přece jen podobné, ale znaků na odlišení je dostatek. Jehlice rolní (Ononis arvensis) nemá trny, v úžlabí listenů mívá zpravidla 2 květy a lodyha a větve jsou odstále chlupaté až 3 mm dlouhými chlupy. Jehlice plazivá (Ononis repens) je druh rostoucí v západní části našeho státu, má plazivou, často kořenující lodyhu bez trnů (nebo jen na bázi nečetné dlouhé bylinné kolce), která je řídce chlupatá a hustě žláznatá. Má také na vrcholu zaokroulené, širší lístky.
Druh značně variabilní v charakteru a tvaru celkového vzrůstu, v hustotě kolců, velikosti listů apod. Nápadné jsou např. rostliny z Bílých Karpat, které mají vysoký vzrůst, bohaté květenství a jsou téměř beztrnné.
Roste na suchých loukách, pastvinách, v úvozech, na křovinatých stráních, na vyvýšených místech v nivách řek nebo i podél komunikací a na nádražích. Vyžaduje hlubší, těžké, minerálně silné nebo i zasolené půdy. Po stránce fytocenologické se nejvíce uplatňuje v subkontinentálních širokolistých suchých trávnících svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, kde je diagnostickým druhem asociace Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati (širokolisté válečkové trávníky teplých oblastí), as. Cirsio pannonici-Seslerietum caeruleae (pěchavové trávníky bílých strání) a as. Plantagini maritimae-Caricetum flaccae (suché trávníky s jitrocelem přímořským). Diagnostickým druhem je také ve vegetaci karpatských psinečkových pastvin as. Anthoxantho odorati-Agrostietum tenuis v rámci sv. Cynosurion cristati (poháňkové pastviny a sešlapávané trávníky).
Teplomilnější druh, na našem území je rozšířen především v termofytiku a teplejším mezofytiku, kde je roztroušená, lokálně až hojná. Jen okrajově zasahuje do chladnějších oblastí jako např. v Podkrkonoší, Jesenickém podhůří, na Vsetínsku a v Javornících. V oreofytiku se vyskytuje jen ojediněle v okolí Frýdlantu nad Ostravicí. Prakticky chybí ve středních, jihozápadních a jižních Čechách a ve střední a západní části Českomoravské vrchoviny.
Na Prostějovsku je druh vázán na teplá území Hané a Drahanského podhůří. Zde roste na hlubších půdách na spraši nebo na vápencích. Častější je především ve vápencové části Kosíře a v prostoru jižně od Prostějova (např. okolí Ondratic, Brodku u Prostějova). Možný je také výskyt na vápencích na Kladecku, ale nebyl prozatím potvrzen.
Fotografováno: 7.7. 2012, Hanácká pahorkatina – Pivín a 28.9. 2012, Drahanské podhůří – Služín, PP Brus
