jmelí bílé borovicové
Viscum album L. subsp. austriacum (Wiesb.) Vollm. – jmelí bílé borovicové
Rod Viscum L. – jmelí zahrnuje asi 100 druhů rozšířených převážně v Africe a Austrálii, ve střední Evropě máme pouze jediný druh, rozpadající se do třech poddruhů, které jsou někdy považovány také za samostatné druhy.
Jedná se o dvoudomé, poloparazitické, kulovité rostliny mající až 1 m v průměru. Kořenový systém je nahrazen haustorii. Primární haustoria prorůstají borkou hostitele a sekundární se napojují vlastními cévami na jeho cévy. Kmínek je krátký, silný, nevětvený, po 2–4 článcích se pravidelně dichaziálně větvící. Větve jsou žlutozelené až černozelené, vyrůstající v paždí dvou šupinovitých listů, střídajících se s listy lupenitými, v místě větvení se snadno odlamující. Listy jsou vstřícné, křížmostojné nebo po 3–4 v přeslenu, přisedlé, kožovité, neopadavé, okrouhle úzce obkopinaté až obvejčité, obvykle 2–8 cm dlouhé a 0,5–4 cm široké, tupé, na bázi klínovitě zúžené. Květy najdeme v 2–5květém vrcholičnatém květenství v paždí listenů, jsou drobné, redukované, přisedlé. Okvětí je většinou čtyřčetné. Samčí květy intenzivně voní a okvětní lístky mají o něco menší než květy samičí. Tyčinky jsou bez nitek celou šíří přirostlé k okvětí. Samičí květy jsou se spodním semeníkem tvořeným dvěma plodolisty, čnělka je krátká nebo chybí. Kvete od března do května, plodem je bílá nebo nažloutlá nepravá bobule s velmi lepkavým mezokarpem.
Poznámka k ekologii, taxonomická poznámka: Jmelí je rozšiřováno především drozdovitými ptáky a bylo prokázáno, že semena lépe klíčí po projití jejich trávicím traktem. Podle některých studií poskytuje jmelí hostitelské rostlině některé látky, které ji chrání před některými škůdci. Sám odebírá hostitelské rostlině vodní roztoky, minerální látky a částečně i asimiláty. Pro opylování mají největší význam pravděpodobně mouchy, které navštěvují oba typy květů.
U nás jsou rozlišovány tři taxony nejčastěji v ranku poddruhu: na dvouděložných dřevinách rostoucí nominátní subsp. album, na jedli rostoucí subsp. abietis a na borovici či smrku rostoucí subsp. austriacum. Určování jednotlivých poddruhů je nejspolehlivější právě podle druhu hostitele. Šířka listu ani další uváděné znaky nejsou příliš spolehlivé. Ve střední Evropě je nejčastějším hostitelen Pinus sylvestris, podstatně vzácněji se objevuje na jiných borovicích se dvěma jehlicemi (např. na P. nigra) a na Picea abies.
Na našem území je roztroušeným druhem mezofytika a vyšších poloh termofytika, v některých oblastech je ale vzácné nebo i chybí (např. značná část Českomoravské vrchoviny, lokálně v západních a jižních Čechách: Na většině Moravy vzácný nebo úplně chybějící s výjimkou hojnějšího výskytu v Moravském podhůří Vysočiny, v Podyjí a na Břeclavsku. V Červeném seznamu patří k vzácnějším druhům vyžadující pozornost (LC, C4a).
Na Prostějovsku se tento poddruh jmelí pravděpodobně nevyskytuje, na rozdíl od subsp. album, které je v nižších polohách poměrně hojné a lokálně se vyskytující subsp. abietis.
Fotografováno: 5. 3. 2014, Znojemsko-brněnská pahorkatina – Mohelno, EVL Údolí Jihlavy, NPR Mohelenská hadcová step
