kakost hnědočervený
Geranium phaeum L. – kakost hnědočervený
Vytrvalá bylina s až 1 cm tlustým oddenkem s četnými kořeny a se zbytky palistů z odumřelých listů. Z něj vyrůstá několik přímých, zřídka dichaziálně větvených lodyh vysokých obvykle 40–60 cm. Jsou často drobně nachově skvrnité, řídce pokryté dlouhými, rovnovážně odstávajícími chlupy a hustěji zcela krátkými chlupy krycími a žláznatými. Listy jsou střídavé, přízemní a dolní lodyžní listy dlouze řapíkaté, horní téměř přisedlé. Čepel listů je dlanitě 3–7 dílná (nejčastěji 5dílná), s úkrojky v obrysu obvejčitými, hrubě nepravidelně zubatými, u přízemních listů dorůstá až 15 cm v průměru. Oboustraně je řídce až hustě krátce chlupatá s ojedinělými delšími krycími chlupy a četnými krátkými chlupy žláznatými. Palisty jsou úzce trojúhelníkovité, až 7 mm dlouhé, chlupaté a záhy zasychající. Květenství je dvoukvětý vidlan stojící proti listenům na 2–6 cm dlouhých stopkách. Květy jsou na 1–2 cm dlouhých stopkách, hustě krátce chlupatých a žláznatých, s ojedinělými dlouhými chlupy, zprvu nicí, později vzpřímené. Lístky kalicha jsou eliptické, hustě krátce chlupaté a žláznaté, s 3 žilkami, špičaté, při bázi s červenofialovým nádechem. Korunní lístky jsou do plochy rozprostřené až mírně nazpět ohnuté, okrouhle obvejčité, na vrcholu v nápadnou špičku vybíhající, 11–12 mm dlouhé a 10–11 mm široké, na okraji slabě vlnité, 5žilné, na nehtu roztroušeně chlupaté, červeno purpurové, při bázi bělavé, velmi vzácně celé bílé. Kvete od května do července, zobanitý plod puká v 5 jednosemenných plůdků. Semena jsou elipsoidní, lysá, s jemnou síťovitou skulpturou.
Možné záměny: V našich podmínkách prakticky nezaměnitelný druh. Podobný druh Geranium reflexum L. pocházejí z Balkánského poloostrova, se u nás může ojediněle objevit jako zavlečený.
Roste na vlhkých loukách, zvláště v inundacích řek, na horských nivách, v lužních lesích, na březích potoků a řek, v křovinách, lesních lemech a světlých lesích nebo v parcích. Vyžaduje vlhké, živinami bohaté, slabě kyselé, neutrální až bazické, středně hluboké půdy na světlých až polostinných stanovištích. Z pohledu fytocenologického není diagnostickým druhem pro žádnou vegetační jednotku. Nejčastěji se vyskytuje v lemových společenstvech mezofilních bylinných lemů svazu Trifolion medii, ve společenstvech luk a mezofilních pastvin třídy Molinio-Arrhenatheretea, v subalpínských vysokobylinných nivách sv. Adenostylion alliariae a mokřadních olšinách sv. Alnion glutinosae.
Druh s těžištěm výskytu v horách střední a jižní Evropy a Balkánu. U nás je považován za karpatsko-východosudetský květenný element, který je na našem území rozšířen v karpatské části Moravy, ve Slezsku a přiléhající části severovýchodních Čech, kde je roztroušený, lokálně až hojný. Méně častý, ale také až roztroušený je na Moravě střední, více lokalit má také v údolích řek Svitavy, Svratky a Jihlavy. Vzácný je v údolí Dyje, u Dačic, ve Žďárských vrších, Železných horách a Krkonoších. Jinde jen ojediněle a zpravidla druhotně. Přirozeně (i částečně uměle zplaňováním) se postupně šíří západním směrem.
Na Prostějovsku vzácný druh. Nejvíce lokalit najdeme v údolí Romže mezi Prostějovem a Konicí a pak na Kladecku, zde především v údolí Špraňku a Nectavy. Zřejmě úplně chybí v lesích Vojenského újezdu Březina a také z nejvyšších partií Drahanské vrchoviny údaje scházejí. Možný je výskyt v jihovýchodní části, kde by mohl souviset s výskyty v Moravském krasu.
Fotografováno: 7. 6. 2013, Drahanské podhůří – Lutotín, niva řeky Romže
