kamzičník rakouský
Doronicum austriacum Jacq. – kamzičník rakouský
Vytrvalá, 30–150 cm vysoká bylina s přímou, v horní částí větvenou lodyhou, která je na bázi olysalá, v horní části naopak chlupatá a žláznatá, bohatě olistěná. Přízemní listy, které jsou za květu již odumřelé, jsou řapíkaté, s čepelí srdčitou, vroubkovanou až pilovitou. Lodyžní listy jsou až 20 cm dlouhé a 10 cm široké, dolní s čepelí kopisťovitou až srdčitou, s krátkým na bázi srdčitě objímavým řapíkem. Střední jsou pak přisedlé, obvykle větší, v obrysu široce podlouhlé, náhle houslovitě zúžené a znovu se rozšiřující do bazální části srdčitě objímající lodyhu. Horní jsou podlouhlé až kopinaté, přisedlé nebo až mírně objímavé. Všechny listy jsou na okraji brvité i žláznaté. Počet úborů bývá zpravidla 5–12, dosahují velikosti 5–6 cm v průměru a jsou uspořádané do chocholičnatého květenství. Zákrov je široce miskovitý, zákrovní listeny kopinaté, dlouze zašpičatělé, až 18 mm dlouhé s vícebuněčnými, převážně žláznatými chlupy. Okrajové jazykovité květy s ligulou dorůstají délky 2,5–4 cm. Kvete od června do srpna, plodem je válcovitá nažka s bílým chmýrem nebo bez chmýru.
Možné záměny: Jedná se o jediný náš původní kamzičník. Několik dalších druhů je u nás pěstováno a vzácně zplaňuje. Všechny tyto druhy jsou podstatně drobnější s malým počtem lodyžních listů a s přízemními listy zachovanými i v době květu.
Roste na březích horských potoků, lesních světlin a lemů, v křovinách a ledovcových karech na hlubších a humusem bohatých půdách. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace subalpínských havezových niv asociace Ranunculo platanifolii-Adenostyletum alliariae a mléčivcových niv montánního stupně as. Chaerophyllo hirsuti-Cicerbitetum alpinae v rámci svazu Adenostylion alliariae (subalpinské vysokostébelné nivy) a vegetace devětsilových olšin s olší šedou as. Alnetum incanae v rámci sv. Alnion incanae (údolní jasanovo-olšové luhy a tvrdé luhy nížinných řek).
Druh hor střední a jihovýchodní Evropy od Pyrenejí, přes Apeniny, východní Alpy, Karpaty a hory Balkánu. Chybí v západních Alpách. Na našem území je druh rozšířen ve dvou větších oblastech, které souvisejí se dvěma migračními proudy, kterými k nám druh pronikl. První oblastí je Šumava a Novohradské hory, kam doputoval z východních Alp. Migrací z Karpat druh dosáhl až Orlických hor a hojněji se s ním můžeme potkat v Hrubém a Nízkém Jeseníku, Moravskoslezských Beskydech a na Králickém Sněžníku. Do nižších poloh zde zasahuje také v prostoru Oderských vrchů. Nejzápadněji se vyskytuje několik lokalit také na Broumovsku. Patří k zákonem chráněným, ohroženým druhům naší květeny, Červený seznam jej uvádí v kategorii vzácnějšího druhu vyžadujícího pozornost (LC, C4a, §3).
Fotografováno: 26. 6. 2014, CHKO Orlické hory – Neratov, niva Divoké Orlice
