kerblík lesklý
Anthriscus nitidus (Wahlenb.) Hazsl. - kerblík lesklý
Dvouletá až víceletá bylina s kůlovým kořenem. Lodyha je zpravidla 60–100 cm vysoká, přímá, hlavně v horní polovině větvená, oblá, dutá, mělce rýhovaná, lysá nebo v dolní části roztroušeně chlupatá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, 2–3x zpeřené, s čepelí v obrysu široce trojúhelníkovitou, 25–40 cm dlouhou a 40–70 cm širokou, se 3–4 jařmy lístečků. Čepel je na líci lysá, na rubu roztroušeně na žilkách a hustěji na okraji krátce chlupatá, po obou stranách živě zelená, na rubu lesklá (na herbářových položkách není znak použitelný). Lístečky jsou vejčité až eliptické, tupé s nasazenou krátkou špičkou. Řapík je až 60 cm dlouhý, mělce žlábkovitý, nafialovělý. Terminální složené okolíky z 6–13 okolíčků na lysých stopkách, obal chybí, obalíček je tvořen většinou z 5 kopinatých, na okraji vlnatě chlupatých listenů. Některé vnější květy jsou v okolíčku oboupohlavné, ostatní samčí, vnitřní květy v okolíčku samičí na nezřetelně papilnatých stopkách. Postranní okolíky jsou s nápadnou převahou květů samčích. Kalich chybí, korunní lístky jsou paprskující, okrouhle obvejčité, lžícovitě prohnuté, zelenavě bílé. Kvete od června do srpna, plodem je podlouhle kuželovitě vřetenovitá dvounažka.
Proměnlivost a možné záměny: Dosti proměnlivý taxon především ve tvaru listů a odění rostlin, některé nápadnější odchylky vedly k popisování několika variet. Druh je dosti podobný běžnému kerblíku lesnímu (Anthriscus sylvestris), protože oba taxony jsou blízce příbuzné. V územích s výskytem obou taxonů dochází k introgresívní hybridizaci a jedinci tvoří širokou škálu přechodů a jsou velmi obtížně určitelní. Kerblík lesní se tedy liší zejména: v dolní části štětinatě chlupatou lodyhou, na rubu matnou listovou čepelí v obrysu trojúhelníkovitou (delší než širokou), lístečky podlouhle čárkovitě kopinatými až špičatými, v květenství má více vyvinutých plodů a kratší plodní stopky (plody bývají delší než plodní stopky) a kvete časněji (v podstatě nejčasněji kvetoucí “mrkev”)
Je to rostlina horských a podhorských vlhkých lesů, především bučin a suťových lesů na prudkých svazích a v roklinách, ve vysokobylinných nivách podél horských potoků a může podél nich sestupovat do nižších poloh. Osídluje čerstvé až vlhké, živinami bohaté, často bazické, kamenité a humózní půdy na zastíněných stanovištích. Fytocenologicky se uplatňuje v suťových lesích svazu Tilio-Acerion, klenových bučinách asociace Aceri-Fagetum sylvaticae a v květnatých bučinách sv. Fagion sylvaticae.
Tento alpsko-karpatský druh je na našem území rozšířen především v sudetských pohořích (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník a Hrubý Jeseník), dále v Moravskoslezských Beskydech, Javorníkách s přesahem do Bílých Karpat. Samostatnou arelu tvoří lokality na Šumavě (Želnavská hornatina). Známo je i několik izolovaných, avšak vesměs hodně starých, dnes již zřejmě neexistujících lokalit (snad tvořící náznak spojení mezi karpatským a alpským areálem) jako jsou výskyty v Železných horách, u Havlíčkova Brodu a u Helenína na řece Jihlavě. V Červeném seznamu druh není uveden, i když by si uvedení alespoň v nejnižší kategorii tento rozhodně nehojný druh zasloužil.
Na Prostějovsku druh buď neroste nebo je jen velmi vzácný. Udáván je nověji neověřený výskyt ve Vojenském újezdu Březina. Na území střední Moravy je pak známo více lokalit v Pomoraví mezi Tovačovem a Kojetínem a pak v prostoru mezi Olomoucí a Litovlí. Uváděn je také z NPR Špraněk.
Fotografováno: 6.6. 2008, Hřebečovská vrchovina – Hřebeč, PR Rohová a 20.6. 2012, Želnavská hornatina – Vojenský újezd Boletice, Bulov
