kozinec cizrnovitý
Astragalus cicer L. - kozinec cizrnovitý
Vytrvalá, 20–80 cm vysoká bylina s dlouhým kořenem. Lodyha je poléhavá nebo vystoupavá, větvená, zprohýbaná, hranatá, přitiskle chlupatá. Listy jsou zpravidla 9–13 cm dlouhé s 10–18 páry lístků. Ty jsou eliptické, vejčité až podlouhe kopinaté, na vrcholu tupé, zaokrouhlené nebo mělce vykrojené, 15–20 mm dlouhé a 5–8 mm široké, sytě zelené, na obou stranách přitiskle chlupaté jednoduchými měkkými chlupy. Stopky květenství jsou 30–90 mm dlouhé, kratší nebo stejně dlouhé jako podpůrný list. Hrozny jsou nejčastěji 10–22květé, před rozkvětem vejcovité, za květu a po odkvětu prodloužené. Květy jsou přisedlé, mírně šikmo odstálé. Kališní trubka je hustě přitiskle chlupatá černými chlupy. Koruna je světle žlutá až nazelenalá, korunní lístky nehetnaté, pavéza na vrcholu vykrojená, křídla tupě špičatá, ouškatá, mnohem kratší než pavéza. Lusky jsou vejcovité až široce elipsoidní, šedočerné, řídce až hustě chlupaté, blanité, nafouklé. Kvete v červnu a červenci.
Možné záměny: Žlutou barvu květů mají z našich kozinců ještě dva druhy. Kozinec bezlodyžný (Astragalus excapus) má sytěji žlutě zbarvené květy a výrazně zkrácenou lodyhu. Podobnější kozinec drsný (Astragalus asper) má užší listy, podlouhle čárkovité, nenafouknuté lusky a chlupy na listech a lodyze převážně dvouramenné.
Roste na sušších loukách a pastvinách, v lesních lemech a na světlinách, v poslední době také často na antropicky ovlivněných stanovištích jako jsou úhory, okraje komunikací a železniční náspy. Půdy vyžaduje písčité až jílovité, alkalické.
Rozšířen je od Španělska přes Německo, Polsko, na jih zasahuje do severních částí Itálie a Balkánského poloostrova, na východ až po Altaj. U nás je vázaný na teplejší části, především temofytikum a teplejší mezofytikum středních, severozápadních a východních Čech a jižní a střední Moravy. Téměř neroste v jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině a v severní polovině Moravy. Nezasahuje také do podhorských oblastí. Výskyty nad 600 m n.m. jsou zcela ojedinělé.
Na Prostějovsku vzácný druh. V současné době je znám pouze výskyt podél železniční trati u Pivína, odkud ho uvádí již Deyl (1976), který ho zaznamenal ještě u Držovic. Udáván je také z Kosířských vinohradů (Trávníček 1992), kde nebyl v posledních letech ověřen, ale jeho výskyt je zde pravděpodobný. Historicky ho udává Spitzner “na Zlechově u Seloutek” (1887). Recentně roste ještě nedaleko za hranicí okresu u Lutína.
Fotografováno: 7.7. 2012, Hornomoravský úval – Prostějovsko, Pivín - nedaleko železniční stanice
