Jdi na obsah Jdi na menu
 


kozlík lékařský

16. 1. 2017

Valeriana officinalis L. – kozlík lékařský

Vytrvalá, charakteristicky zapáchající bylina s krátkým a silným oddenkem bez výběžků. Lodyha je obvykle 60–200 cm vysoká, kromě uzlin téměř lysá. Lodyžní listy jsou nejčastěji dlouze řapíkaté s 7–9 jařmy lístků často sbíhavých na vřeteno. Lístky jsou kopinaté, 7–12 mm široké, obvykle výrazně a hustě zubaté, na spodu řídce roztroušeně chlupaté až olysalé. Postranní lístky jsou stejně široké jako lístek koncový. Květenství je bohatý, větvený latovitý vidlan, na vrcholu poněkud nahloučený. Květy jsou oboupohlavné, nálevkovité, 2,5–6 mm dlouhé, bílé až růžové, vonné, čnělka a tyčinky jsou z koruny vyniklé. Plody jsou v obrysu kopinaté, na vrcholu s chmýrem.

-valeriana_officinalis-cely.jpg -valeriana_officinalis-cely1.jpg

Taxonomická poznámka, proměnlivost, záměny: Taxon patří do skupiny navzájem si podobných kozlíků (Valeriana officinalis agg.), které na našem území můžeme rozdělit do tří druhů odlišujících se mimo jiné také počtem chromozómů. Popisovaný, diploidní kozlík lékařský, tetraploidní teplomilný kozlík ukrajinský (Valeriana stolonifera), který má hustě chlupatou lodyhu a nepříliš hustě zubaté lísty a oktoploidní kozlík výběžkatý (Valeriana excelsa), který se vyznačuje především přítomností dlouhých výběžků a malým počtem jařem lístků (méně než 6).
Samotný kozlík lékařský je značně proměnlivý taxon. Nejnápadnější jsou jeho úzkolisté formy připomínající porýnskou Valeriana pratensis. Výskyt úzkolistých forem je vázán především na teplé oblasti s výskytem slatinných luk a černav.
Odedávna je využíván v lidovém lékařství (jako baldrián) a humánní medicíně obvykle jako tišící prostředek.

-valeriana_officinalis.jpg -valeriana_officinalis1.jpg

Druh eutrofních vysokobylinných porostů na loukách, často v nitrofilních vlhkomilných společenstvech podél vodních toků, komunikací a často také na synantropních stanovištích (železniční náspy, silniční příkopy, zídky, hradní návrší).

Poměrně hojně rozšířený druh termofytika a mezofytika, do oreofytika vystupuje jen okrajově. Nejčastější je v nížinách a pahorkatinách, kde vystupuje jako apofyt nebo pozůstatek kultivace. V některých oblastech ale rozhodně nepatří k hojným druhům a lokálně může chybět i v větších územních celcích.

-valeriana_officinalis-detail.jpg -valeriana_officinalis-detail1.jpg

Prostějovsko patří k oblastem, kde je tento druh vzácný, recentních údajů je velmi málo. Pozorován byl doposud především v oblasti Kosíře a u Ondratic. Nějaké další nálezy se dají očekávat v teplých partiích Hané jižně od Prostějova a v Hornomoravském úvalu. Daleko častější je na Prostějovsku podobný kozlík výběžkatý, typický zejména pro olšiny a některé údaje o kozlíku lékařském budou možná souviset se záměnami právě s tímto druhem.

Fotografováno: 6.6. 2013, Hanácká pahorkatina – Ondratice, PP Kopaniny

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář