krabilice mámivá
Chaerophyllum temulum L. – krabilice mámivá
Jednoletá až dvouletá bylina s vřetenovitým ztlustlým větveným kořenem. Lodyha je přímá, 20–100 cm vysoká, jemně rýhovaná, pod uzlinami ztlustlá, fialově skvrnitá nebo celá špinavě červená, větvená, s větvemi v horní části odstálými, na bázi hustě porostlá bělavými odstálými krátkými chlupy, mezi nimiž vzrůstá menší množství chlupů delších. Listy jsou šedozelené, dolní dlouze řapíkaté, asi 25 cm dlouhé a 20 cm široké, s řapíky hustě porostlými přitisklými štětinovitými chlupy, většinou nazpět směřujícími. Listové čepele jsou v obrysu vejčité, 2–3 x zpeřené, někdy hnědě skvrnité, na obou stranách přitiskle štětinatě chlupaté. Horní listy jsou na úzkých listových pochvách přisedlé. Lístky dolních jařem jsou zpeřené, horních pak peřenodílné až peřenosečné, nejhořejší až celistvé s vroubkovaným okrajem. Lístečky a úkrojky jsou vejčité s klínovitou bází, tupě až jemně přišpičatělé. Okolíky jsou středně velké, 5–6 cm v průměru, před rozkvětem nicí, za květu přímé, dlouze stopkaté. Obal chybí nebo je vzácně tvořen 1–3 listeny. Okolíčků je 4–13 s řídce chlupatými stopkami, obalíčky jsou tvořeny z 6–8 listenů, na okraji úzce blanitě lemovaných a brvitých. Počet květů v okolíčku je až 25, na obvodu jsou květy oboupohlavné, proteandrické, dlouze stopkaté a dozrávající v plody. Směrem do středu okolíčku jsou květy samší s kratšími stopkami, s rudimentem gynecea, brzy zasychající. V terminálních okolících na hlavním stonku a postranních větvích převažují květy oboupohlavné, v postranních okolících obvykle květy samčí. Korunní lístky jsou hluboce vykrojené, vnější zřetelně větší (paprskující), lysé, bílé. Kvete od května do července, plodem je úzce elipsoidní dvounažka.
Možné záměny, variabilita: Druh poměrně charakteristický, u něhož záměny příliš nehrozí. Za sterilna je trochu podobná krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), která má ale vícekrát zpeřené listy s lístky na vrcholu špičatými. Druh je jinak málo proměnlivý, rozdíly se projevují nejčastěji v odění lodyh a listů, které mohou být hodnoceny max. v ranku formy.
Roste v ruderalizovaných příměstských lesích a parcích, především v akátových porostech, křovinách, úhorech, na neobospodařovaných zahradách, na rumištích a zbořeništích, v lesních lemech a v antropicky ovlivněných lužních lesích a podél vodních toků, většinou jako apofyt. Vyhledává stinná až polostinná místa na půdách bohatých na živiny, především na dusík. Je poněkud teplomilná, pro člověka a zvířata jedovatá.
Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace vlhkých nivních trnkových křovin asociace Rhamno catharticae-Cornetum sanguinalis v rámci svazu Berberidion vulgaris (mezofilní a suché křoviny nelesního prostředí) a vegetace mezofilních akátin s nitrofity as. Chelidonio majoris-Robinietum pseudoacaciae v rámci sv. Chelidonio majoris-Robinion pseudoacaciae. Dále je diagnostickým druhem nitrofilní bylinné vegetace s drnavcem lékařských as. Urtico dioicae-Parietarietum officinalis v rámci sv. Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae (nitrofilní bylinná vegetace lesních lemů, světlin a pasek) a v nitrofilní lemové vegetaci s krabilicí mámivou as. Alliario petiolatae-Chaerophylletum temuli v rámci sv. Geo urbani-Alliarion petiolatae (nitrofilní lemová ruderální vegetace s jednoletými a dvouletými bylinami).
Dosti hojný až hojný druh termofytika a teplejšího mezofytika. Do vyšších a chladnějších poloh proniká jen okrajově na vyloženě antropogenní stanoviště. V některých územích, jako je převážná část Českomoravské vrchoviny, Předšumaví, západočeská příhraniční pohoří, předhoří severní Moravy a v Třebovském mezihoří prakticky chybí. Druh vykazuje v poslední době tendenci k šíření.
Na Prostějovsku poměrně hojný druh na Hané a v teplém Drahanském podhůří, vzácně i v prostoru Kladecka. Do vyšších, chladnějších poloh Drahanské vrchoviny prakticky nevystupuje, ojedinělé výskyty jsou pouze přechodného charakteru.
Fotografováno: 14. 6. 2013, Hornomoravský úval –Prostějov, niva Hloučely
