krabilice zlatoplodá
Chaerophyllum aureum L. - krabilice zlatoplodá
Vytrvalá, po mrkvi vonící bylina s lodyhou 50–120 cm vysokou, přímou, rýhovanou, pod uzlinami mírně ztlustlou, na bázi většinou hustě porostlou štětinovitými trichomy, často červeně skvrnitou, v dolní části tmavě červenou lodyhou. Listy jsou nevýrazně zelené, měkké, v obrysu trojúhelníkovité, 3–4x zpeřené. Dolní jsou řapíkaté s ca 8 jařmy lístků s chlupatým řapíkem a čepelí na spodní straně chlupatou aspoň na vřetenu lístků a lístečků. Lístky jsou v obrysu trojboce vejčité, špičaté s několika jařmy lístečků. Lístečky posledního řádu a úkrojky jsou vejčitě kopinaté, směrem nahoru srpovitě zahnuté, většinou dolů převislé. Okolíky jsou velké, husté, vyklenuté, před rozkvětem vzpřímené, složené z 8–24 okolíčků na ± stejně dlouhých, lysých stopkách. Obal většinou chybí nebo je tvořen 1–2 záhy opadávajících listenů. Obalíčky jsou tvořeny z 6–10 kopinatých, dlouze zašpičatělých, fialově skvrnitých listenů se širokým blanitým lemem. Po okraji jsou třásnitě brvité, za plodu dolů ohnuté. Korunní lístky jsou široce obvejčité, nepaprskující, v kratičký nehet zúžené, bílé se zeleným nádechem. Plodem je úzce elipsoidní nažka. Merikarpia jsou lysá nebo nepatrně na žebrech chlupatá, s mělkými žlutými rýhami a hnědými nepříliš vyniklými žebry.
Možné záměny: Snad nejpodobnější naší krabilicí je krabilice zápašná (Chaerophyllum aromaticum), která má ale méně zpeřené listy (2x) a velké, vejčité až eliptické, na okraji stejnoměrně 2x pilovité lístečky. Daleko nejpravděpodobnější je záměna s kerblíkem lesním (Anthriscus sylvestris). Od něho se liší jemně rýhovanou, červeně skvrnitou lodyhou, tmavěji zelenými, hustě krátce pýřitě chlupatými, dolů převislými koncovými úkrojky. V nouzi je možno použít také znak v rozdílném uspořádání cévních svazků na příčném průřezu řapíku.
Roste v křovinách, lesních lemech, okrajích cest, ve vlhkých příkopech, na okrajích polí, na loukách a na poloruderálních místech na okrajích sídlišť. Vyžaduje čerstvě vlhké, živinami bohaté, často alkalické, humózní, kamenité, hlinité až jílovité půdy. Preferuje světlá až polostinná místa a půdy s vyšší koncentrací dusíkatých látek. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem nitrofilní ruderální vegetace asociace Chaerophylletum aurei v rámci svazu Aegopodion podagrariae (nitrofilní ruderální vegetace vytrvalých širokolistých bylin).
Původně druh horských oblastí, který se postupně rozšířil také do nižších poloh. Na našem území je rozšířen jen v západní a jihozápadní části Čech, kde je místy hojný. Na východ zasahuje zhruba po linii Kadaňsko, jižní Křivoklátsko, Příbramsko, Českokrumlovsko a Novohradské hory. Na ostatním území se může občas objevit druhotně a zpravidla přechodně. V některých oblastech se může chovat i expanzívně. Např. na Šumavě zarůstá spolu s kerblíkem opuštěné louky.
Fotografováno: 15.6. 2012, Šumava, Hornovltavská kotlina – PP Prameniště Hamerského potoka a 26.6. 2012, Šumava, Královský hvozd – okolí Železné Rudy
