křivatec český pravý
Gagea bohemica (Zauschn.) Schult. et Schult. f. subsp. bohemica – křivatec český pravý
Vytrvalá, 2–6 cm vysoká, chlupatá až olysalá bylina. Cibule kvetoucích rostlin jsou dvě, nestejně velké, ve společném kožovitém obalu. Větší cibule má 3–3,5 mm, menší 1,5 mm v průměru a hojné jsou další drobné sterilní cibulky. Květonosná lodyha vyrůstá z podpučí větší cibule. Lodyha je lysá nebo jen velmi řídce chlupatá, zelená nebo nafialovělá. Přízemní listy jsou dva, niťovité, často zakřivené, nejčastěji 3–7 cm dlouhé a 0,3–1,2 mm široké, dosahující nebo i přesahující nejvyšší květ. Na líci jsou mělce žlábkovité, lysé nebo jen velmi řídce chlupaté, na bázi bělavé, na průřezu s výrazně ztlustlou kutikulou. Lodyžní listy jsou v počtu 2–6, směrem k vrcholu lodyhy se postupně zmenšující, střídavé, dolní jen málo oddálené, na vrcholu šídlovitě zašpičatělé. Dolní lodyžní list je široce kopinatý na bázi nanejvýš 4 mm široký, dosahující k nejvyššímu květu nebo je kratší, na okraji někdy chlupatý. Horní listy jsou kopinaté až čárkovitě kopinaté, na bázi nanejvýš 3 mm široké, na okraji často chlupaté. Listy nekvetoucích rostlin jsou niťovité, rovné a krátké (do 3 cm) vytvářející „trávníček“ v porostech mechorostů. Počet květů se pohybuje mezi 1–6, vyrůstají z paždí horních listů (listenů). Květní stopky jsou řídce odstále chlupaté (velmi vzácně olysalé). Okvětní lístky jsou obvejčité až obkopinaté, na vrcholu zaokrouhlené, lysé (vzácně na vnější straně na bázi s několika chlupy), na vnitřní straně žluté, na vnější straně zelené, na bázi často hnědočervené. Tyčinky jsou zdéli čnělky, semeník je na vrcholu výrazně vyhloubený. Kvete v březnu a dubnu, plodem je tobolka, která se však u našich rostlin (stejně jako semena) nevytváří.
Taxonomická poznámky, záměny, zajímavost: Gagea bohemica je velmi polymorfní taxon, který se rozpadá do více subspecií. U nás je zastoupena kromě popisované nominátní subspecie také západoevropská subsp. saxatilis, která se odlišuje hustě chlupatou lodyhou a listy, na vrcholu tupými a na vnější straně roztroušeně chlupatými okvětními lístky a výrazně žlábkovitými, často hustě chlupatými přízemními listy. Záměny kvetoucích rostlin jsou nepravděpodobné. Naším druhým křivatcem s chlupatou květní stopkou je křivatec rolní (Gagea villosa), který se odlišuje nafialovělou podzemní částí listů, různě dlouhými, zkroucenými niťovitými listy a také ekologicky. Absence tvorby semen a tobolek byla pozorována u všech populací ve střední Evropě. Jde pravděpodobně o to, že v tomto prostoru se vyskytuje pouze pentaploidní typ, u něhož jsou velmi časté meiotické poruchy a vysoké procento neklíčivého pylu. V době květu také často chybí opylovači a autogamii brání výrazná proterandrie.
Roste na skalních stepích, skálách a v rozvolněných xerotermních trávnících. Vyžaduje velmi suché, mělké, jemnozemí a živinami chudé půdy na kyselých až neutrálních, vždy nevápnitých horninách. Na vápencích jen výjimečně v odvápněné vrstvě půdy. Je vázán na zcela volná, nebo jen mechorosty porostlá místa. Je výrazně heliofilní a nesnáší zastínění dřevinami (zejména pod duby v jejich opadu velmi rychle ustupuje). Z fytocenologického hlediska je diagnostickým druhem teplomilné acidofilní vegetace efemérních rozrazilů asociace Festuco-Veronicetum dillenii v rámci svazu Arabidopsion thalianae (teplomilná acidofilní vegetace jarních efemér), vegetace silikátových pahorků se smilem písečným as. Helichryso arenariae-Festucetum pallentis v rámci sv. Alysso-Festucion pallentis (hercynská skalní vegetace s kostřavou sivou) a také vegetace acidofilních suchých trávníků s kostřavou walliskou as. Avenulo pratensis-Festucetum valesiacae v rámci sv. Koelerio-Phleion pheoidis (acidofilní suché trávníky).
Na našem území se taxon vyskytuje ve dvou arelách, kde je poměrně hojný. První je širší okolí Prahy, druhou je oblast jihozápadní Moravy mezi Vranovem nad Dyjí, Znojmem a Brnem. Izolované lokality jsou aktuálně známé v Českém středohoří, u Lovosic a Hodonína. Vzhledem k velmi časné době květu a výskytu pouze sterilních populací v některých letech je zcela jistě přehlíženým druhem. Nicméně i tak se jedná o dosti vzácný, silně ohrožený druh naší květeny, zákonem chráněný však doposud není (C2r).
Z Prostějovska existuje pouze historický údaj od Seničky, z údolí Křéb (Laichmann 1931 BRNU). Zhruba v tomto prostoru existuje recentní lokalita druhého poddruhu G. bohemica subsp. saxatilis, což je velmi pozoruhodné. Nicméně podle posledních zjištění je tento údaj mylný a vztahuje se bezpečně k subsp. saxatilis a vznikl chybnou determinací herbářového dokladu (Horák 2017). Pro úplnost dodejme, že nejbližší recentní lokalita subsp. bohemica je známa od Nemojan na Vyškovsku (fytochorion 71c. Drahanské podhůří).
Fotografováno: 5. 3. 2008, Moravské podhůří Vysočiny - Slavětice
