ČSOP ZO Hořepník

Gagea pusilla (F. W. Schmidt) Sweet – křivatec nizoučký

Vytrvalá, 4–10 cm vysoká, lysá bylina s jednou cibulí v kožovitém, světle hnědém obalu o průměru 4–7 mm. Vzácně může být ve společném obalu také drobounká druhá cibule, která však nevytváří přízemní list ani v podobě šupiny. Vedlejší cibulky jsou vzácné.
Přízemní list je jeden, čárkovitý, obvykle 6–15 cm dlouhý a 1–3 mm široký, obvykle přesahující květenství, na vrcholu znenáhla zašpičatělý. Na líci je mělce žlábovitý, na rubu tupě kýlnatý, na průřezu tupě hranatý, obvykle jednožilný. Lodyžní listy jsou zpravidla dva, někdy jen jeden, vzácně je vyvinut i třetí zakrnělý. Jsou vstřícné, na okraji olysalé až lysé. Dolní list je úzce kopinatý, dosahující vrcholu květenství nebo kratší, širší než přízemní list. Horní list je úzce čárkovitý, u jednokvětých jedinců často chybí. Květenství je obvykle 2–8květý zdánlivý okolík, zřídka bývá přítomen jen jeden květ. Květní stopky jsou lysé, okvětní lístky jsou hvězdovitě rozestálé, podlouhlé až podlouhle kopinaté, 9–14 mm dlouhé a 2–3,5 mm široké, na vrcholu tupé, lysé, bez papil. Na vnitřní straně jsou žluté, na vnější pak žlutozelené, vnitřní bývají někdy kratší a užší. Tyčinky dosahují délky čnělky, která je úzce válcovitá. Kvete v březnu až dubnu, plodem je protáhle obvejcovitá, 5–9 mm dlouhá tobolka.

Možné záměny, zajímavost: Asi nejpodobnějším druhem je hojný křivatec žlutý, který je ale ve všech parametrech robustnější a zpravidla neroste na suchých vápnitých půdách. Křivatec luční a vstřícnolistý, se kterými mohou růst na stejných stanovištích, se odliší větším počtem lodyžních listů (3–5) a cibulí (3). Křivatec nejmenší má také jeden přízemní list, ale odliší se dolním lodyžním listem výrazně delším a širším než jsou ostatní, zašpičatělými okvětními lístky a čnělkou delší jak semeník.
Druh popsal Frantz Willibald Schmidt na základě rostlinného materiálu z okolí Prahy, kde však druh neroste. Došlo patrně k záměně lokalit a materiál snad pochází z Moravy.

Druh xerotermních skalních a stepních porostů, okrajů křovin nebo i akátin. Vyžaduje suché, živinami bohaté půdy na vápencích, rulách a píscích. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace narušovaných panonských sprašových stepí asociace Astragalo excapi-Crambetum tatariae v rámci svazu Festucion valesiacae (úzkolisté suché trávníky).

Jedná se o ponticko-východomediteránní druh, který na našem území dosahuje severozápadní hranici svého areálu. V rámci ČR roste pouze na jižní Moravě s centrem rozšíření na Pavlovských kopcích a v pruhu mezi Znojmem, Moravským Krumlovem a Brnem. Nejsevernější doložené výskyty jsou u Neslovic a Rebešovic nedaleko Brna. Jako poměrně vzácný druh patří v Červeném seznamu cévnatých rostlin k ohroženým druhům naší květeny (VU, C3).

Na Prostějovsku existují pouze dva literární údaje (Deyl 1973), které druh uvádějí z Terezského údolí a Velkého Kosíře. Nejsou nikterak doložené a je možné je považovat za mylné.

Fotografováno: 17. 4. 2015, Pavlovské kopce – NPR Děvín-Kotel-Soutěska