kuklík potoční
Geum rivale L. - kuklík potoční
Vytrvalá bylina z čeledi růžovitých - Rosaceae s tlustým oddenkem a lodyhou vysokou zpravidla 15–60 cm. Ta je přímá, v horní polovině chudě větvená, celá krátce pýřitá s delšími žláznatými i nežláznatými chlupy, červenohnědě naběhlá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, přetrhovaně lyrovitě zpeřené, s 5–11 lístky. Dolní lodyžní listy jsou podobné přízemním, ale jsou menší a méně členěné. Ostatní jsou trojklané až trojčetné, krátce řapíkaté až přisedlé. Lístky všech listů jsou na okraji nepravidelně hrubě vroubkované až pilovitě zubaté, na líci řídce, na rubu hustěji přitiskle chlupaté. Palisty lodyžních listů jsou vejčité, zastřihovaně zubaté. Květenství je 2–5květé, květy jsou zvonkovitě polorozevřené, za květu nicí, za plodu přímé. Kališní lístky jsou vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, hustě pýřité až žláznaté, červenohnědě naběhlé. Korunní lístky jsou trojúhelníkovitě srdčité, dlouze nehetnaté, 8–12 mm dlouhé. Kvete od konce dubna do července, plodem je hustě a dlouze chlupatá nažka.
Možné záměny, variabilita: Ostatní naše jak původní, tak zplanělé druhy mají žlutě zbarvenou korunu, květy mají do plochy otevřené, přímé za květu i plodu. Často je pěstovaný balkánský kuklík šarlatový (Geum coccineum) s oranžovočervenými, velkými květy, který může ojediněle zplaňovat.
Druh je poměrně hodně variabilní, přičemž nejnápadnější odchylku představuje ztrátová anthocyanidinová mutace projevující se světle zeleným zbarvením lodyhy a kališních lístků a žlutavými korunními lístky – jedná se o varietu pallidum. Poměrně často se objevují i různé květní abnormity (na naší fotografii).
Roste na březích potoků, na vlhkých, zejména rašelinných loukách, na lučních i lesních prameništích, v olšinách a na horských nivách. Vyžaduje vlhké, živinami i bázemi bohaté, hlinité až jílovité, oglejené a glejové půdy na kyselých i bazických podkladech. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem.
Druh rozšířený zejména ve vyšších polohách mezofytika a v oreofytiku. V termofytiku roste jen roztroušeně na ekologicky příhodných stanovištích, zde ale poměrně výrazně ustoupil. Téměř nebo úplně chybí ve středním a dolním Poohří, dolním Polabí a Povltaví a také v téměř celém Panonském termofytiku. Řada lokalit, zejména v nižších a středních polohách, zanikla v období odvodňování vlhkých luk. Přesto je druh na některých místech relativně hojný a není uveden v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR.
Na Prostějovsku je to však nikterak hojný druh. Ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny je možno jeho výskyt hodnotit jako roztroušený např. v okolí Horního Štěpánova, Benešova, Protivanova a Nivy. Vzácnější je na Kladecku (např. údolí říčky Bělá – zde i časté květní abnormity, Nectavské údolí, u Ludmírova). Ojedinělé lokality najdeme i v Drahanském podhůří vesměs v návaznosti na VÚ Březina (např. u Krumsína, Prostějoviček). V prostoru Hané chybí.
Fotografováno: 17.5. 2005, 14.6. 2006 a 13.5. 2007, Drahanská plošina – Horní Štěpánov, PR Uhliska; 27.5. 2006, Niva – PP Nivské louky a 1.6. 2006, Bouzovská pahorkatina – Bělá, VKP Horní mlýn
