kuřička štětinkatá
Minuartia setacea (Thuill.) Hayek – kuřička štětinkatá
Vytrvalá, řídce trsnatá bylina se zdřevnatělou bází a četnými, krátkými, hustě olistěnými sterilními lodyhami. Květonosné lodyhy jsou nejčastěji 10–15 cm vysoké, vystoupavé nebo přímé, obvykle v dolní polovině roztroušeně krátce chlupaté. Listy jsou štětinovité, mírně zakřivené, trojžilné, v dolní třetině nebo alespoň na bázi úzce bělomázdřité a krátce brvité. Téměř všechny listy květonosných lodyh mají v úžlabí listovité svazečky nebo krátké sterilní větévky. Květy jsou v koncových a úžlabních, řídkých vidlanech. Listeny jsou široce vejčité až vejčité, 1,5–2 mm dlouhé, zašpičatělé, s širokým bělomázdřitým okrajem 2–4 x kratší než květní stopky. Kališní lístky jsou vejčitě kopinaté, 2–3,5 mm dlouhé, délkou poněkud odlišné, trojžilné, alespoň z poloviny šířky bělomázdřité, se zeleným středním proužkem a vyniklou, obvykle bílou střední žilkou. Obě postranní žilky jsou u čerstvých rostlin vyniklé jen při bázi. Korunní lístky jsou bílé, široce eliptické nebo obvejčité, o málo delší než kališní (výjimečně mohou i chybět). Kvete od května do července, plodem je vejcovitá tobolka, ve které jsou tmavě hnědá, papilnatá (papily jsou přibližně stejně vysoké jak široké), nesouměrně okrouhle ledvinitá semena.
Možné záměny: Vzhledově nejpodobnější druhy, především z okruhu Minuartia verna agg., se odlišují tím, že mají kališní lístky alespoň z poloviny své šířky zelené z úzkým bělavým suchomázdřitým lemem, se všemi třemi žilkami vyniklými a jsou alespoň v květenství žláznaté. Kuřička svazčitá (Minuartia rubra) se odlišuje květy ve svazečkovitě nahloučenými vidlany, delšími kališními lístky (4–6 mm) a nesouměrně elipsoidními semeny s papilami na hřbetě 2–3 x vyššími než širšími.
Roste na výslunných až vyprahlých skalnatých a kamenitých svazích, sutích a ve skalních štěrbinách, řidčeji na slunných travnatých stráních. Vyžaduje mělké skeletovité půdy na vápenci, řidčeji na jiných horninách (granodiorit, fylit, čedič, pískovec). Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace západopanonských skalních stepí na vápenci asociace Poo badensis-Festucetum pallentis v rámci svazu Bromo pannonici-Festucion pallentis (panonská skalní vegetace s kostřavou sivou), dále ve vegetaci suchých perikarpatských pěchavových trávníků as. Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleae a mezofilních pěchavových trávníků as. Saxifrago paniculatae-Seslerietum caeruleae, obě asociace v rámci sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion (pěchavové trávníky). V neposlední řadě je diagnostickým druhem vegetace vápencových osypů se strdivkou brvitou as. Teucrio botryos-Melicetum ciliatae v rámci sv. Stipion calamagrostis (vegetace vápnitých sutí).
Na našem území poměrně vzácný druh. V Čechách je její výskyt soustředěn v Českém krasu a dolním Povltaví, izolovaně roste v Hradčanských stěnách u Mimoně. Na Moravě roste především v jihozápadní části (okolí Moravského Krumlova, Ivančic, Znojma) a na Pavlovských vrších. Izolované výskyty jsou známé u Brna (např. Stránská skála). V Červeném seznamu cévnatých rostlin je hodnocená jako ohrožená (NT, C3).
Fotografováno: 30. 5. 2015, Pavlovské vrchy – NPR Děvín-Kotel-Soutěska a 4. 6. 2015, Moravský Krumlov – NPR Krumlovsko-rokytenské slepence
