kyčelnice devítilistá
Dentaria enneaphyllos L. – kyčelnice devítilistá
Vytrvalá bylina s plazivým, větveným oddenkem, který je hustě pokrytý dužnatými šupinami. Lodyha je přímá, vyrůstající z konce oddenku, nevětvená, nejčastěji 20–30 cm vysoká, lysá. Přízemní listy vyrůstají jednotlivě z konce oddenku, jsou 20–36 cm dlouhé, dlouze řapíkaté. Lodyžní listy jsou obvykle 3 v horní části lodyhy (vzácně i jiný počet), střídavé, většinou však zkrácením lodyžních článků ve zdánlivém přeslenu krátce řapíkaté, trojčetné, 7–17 cm dlouhé, s lístky vejčitě kopinatými až kopinatými, špičatými, s klínovitou bází, u postranních lístků nesouměrnou, s okrajem nestejně pilovitým. Květenství je 3–4květý hrozen, mírně skloněný, za plodu vzpřímený. Kališní lístky jsou široce podlouhlé, 6–7 mm dlouhé. Korunní lístky jsou obvejčité, na konci zaokrouhlené, k bázi v nehet zúžené, 12–16 mm dlouhé, bledě žluté. Kvete v dubnu a květnu, plodem je vzpřímená až přímo odstálá šešule.
Variabilita, možné záměny: Proměnlivost se projevuje v postavení a počtu listů a především tvaru lístků a jejich pilovitého okraje. Taxonomický význam však tyto odchylky prakticky nemají. Záměny s jinými druhy v době květu nehrozí. Za sterilna může nastat problém ve východní části republiky s odlišením kyčelnice žláznaté (Dentaria glandulosa), která se liší dutou lodyhou, řídce šupinatým oddenkem a přítomností žlázek mezi zuby lístků.
Druh lesů, především horských květnatých bučin a jedlobučin nebo humózních suťových lesů. Roste na mírně bazických až mírně kyselých horninách, v některých územích přednostně na vápnitém podloží. Půdy vyžaduje živinami bohaté, humózní, čerstvě vlhké, často na suťových svazích s převrstveným humusem. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace eutrofních bučin asociace Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae v rámci svazu Fagion sylvaticae (květnaté bučiny a jedliny).
Druh rostoucí především ve vyšších polohách mezofytika a v oreofytiku, v nižších polohách jen na ekologicky příhodných stanovištích s větší frekvencí výskytu v inverzních polohách. Nejčastější výskyt byl zaznamenán v Krkonoších, Brdech, Hrubém Jeseníku a v Beskydech, častější je také v jižní části Šumavy a v Moravském krasu. V teplých a suchých oblastech chybí. Jako nepříliš častý druh patří k ohroženým druhům naší květeny (LC, C3).
Na Prostějovsku vzácný druh, který byl zaznamenán v poslední době jen na několika místech ve VÚ Březina, ve fragmentech bučin v okolí vrchu Brd u Protivanova, na severozápadním okraji Drahanské vrchoviny v údolí říčky Úsobrnky a v nedaleko se necházející PR Durana u obce Úsobrno, ale již v okrese Blansko. Ojediněle byl pozorován také na Kladecku u Ludmírova. O poznání hojnější je nedaleko ležící NPR Špraněk u Javoříčka.
Fotografováno: 4. 4. 2008, Drahanská vrchovina – Horní Štěpánov, údolí říčky Úsobrnky; 6. 6. 2008, Drahanská vrchovina – Protivanov, Brd a 23. 4. 2010, Českomoravská vrchovina – Havličkobrodsko, Štoky
