Jdi na obsah Jdi na menu
 


len rakouský

29. 5. 2014

Linum austriacum L. subsp. austriacum – len rakouský pravý

Vytrvalá lysá bylina s dřevnatým oddenkem, který se větví ve větší počet květonosných i sterilních lodyh. Lodyhy jsou na bázi vystoupavé, jinak přímé nebo šikmo rozestálé, 25–60 cm vysoké, oblé, hustě olistěné, pouze v květenství větvené. Listy jsou střídavé, čárkovitě kopinaté, jednožilné, dolní tupé, střední a horní pak špičaté. Květy má v dosti bohatých, 10–40květých nepravidelných složených vidlanech. Květní stopky má tenké, přímé, po odkvětu a za plodu rozestálé až obloukovitě dolů sehnuté, prodlužující se. Kališní lístky jsou víceméně stejně dlouhé, ale různého tvaru. Korunní lístky jsou modré, trojboce klínovitě obvejčité, na vrcholu uťaté, po celé délce se překrývající. Kvete od května do října, plodem je tobolka se světle hnědými semeny.

-linum_austriacum-cely.jpg

Možné záměny: Asi nejpodobnějším druhem byl len vytrvalý, který už ale u nás vyhynul. Další modře kvetoucí, pěstovaný len setý se liší tím, že je jednoletý (dvouletý), lodyhy se v dolní části nevětví a má trojžilné listy. Vzrůstem podobný len tenkolistý se liší zejména narůžovělou barvou korunních lístků a žláznatě brvitými kališními listy.

  -linum_austriacum.jpg -linum_austriacum1.jpg

Roste na výslunných travnatých stráních, skalních stepích a písčinách. Velmi často se objevuje také na synantropních stanovištích jako jsou železniční náspy. Na příhodném stanovišti se může rychle stát dominantnou a expanzívním druhem. Vyžaduje živinami bohaté, sušší, písčité až hlinitopísčité půdy zpravidla na vápenci nebo jiných bazických podkladech. Je teplomilným druhem, z fytocenologického pohledu je diagnostickým druhem mezofilních stepí s kavylem tenkolistým asociace Stipetum tirsae v rámci svazu Festucion valesiacae (úzkolisté suché trávníky) a lemů s třemdavou bílou as. Geranio sanguinei-Dictamnetum albae řazené do svazu Geranion sanguinei (suché bylinné lemy).

   -linum_austriacum-list.jpg -linum_autriacum-list1.jpg                     -linum_austriacum-list2.jpg

Jako původní je u nás považován výskyt pouze na jižní Moravě, jinde na Moravě a všechny výskyty v Čechách jsou uváděny jako výskyty sekundární a nepůvodní. Jako nejsevernější výskyt na relativně přirozeném stanovišti je udáván z Bílé skály u Drysic. V Čechách je dnes nejvíce lokalit v prostoru mezi Louny a Bílinou a potom jihozápadně od Prahy v CHKO Český kras. V Červeném seznamu je taxon hodnocený jako vyžadující pozornost – C4a (pouze původní populace).

Na Prostějovsku dosti vzácný druh, dnes s jistotou rostoucí pouze na sekundárních stanovištích v teplých partiích regionu. Znám je z několika mikrolokalit z okolí železniční trati Nezamyslice – Olomouc, konkrétně např. od Pivína nebo Kraliček. Udáván je také z Kosíře (Otruba 1926) a v Květeně 5 pak z území jižně a východně od Prostějova. Výskyt na Bílé skále u Drysic se nám prozatím nepodařilo ověřit.

Fotografováno: 8.5. 2012, Hornomoravský úval - Kraličky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář