lněnka zobánkatá
Thesium rostratum Mert. et W. D. J. Koch - lněnka zobánkatá
Vytrvalá bylina s 4–5 cm dlouhým, tlustým, vícehlavým oddenkem. Lodyhy jsou jendoduché, přímé, obvykle 10–30 cm vysoké, lysé, hustě olistěné. Listy jsou čárkovité, 2–6 cm dlouhé a ± 1 mm široké, jednožilné, na konci zašpičatělé. Květenství je hroznovité, počínající asi ve 2/3 délky lodyhy, v horní části sterilní, redukované pouze na květonosné větvičky s listeny. Květonosné větvičky jsou 2–10 mm dlouhé, v pravém až ostrém úhlu odstálé, nesoucí listen a ve fertilní části jediný květ. Listen je jeden, úzce čárkovitý, 0,5–2 cm dlouhý a 0,5–1 m široký, jednožilný. Květní stopky jsou kratičké nebo zcela chybí. Zcela scházejí také listence. Květy jsou 5četné, nálevkovité až trubkovitě nálevkovité, okvětní lístky jsou uvnitř čistě bílé, vně zelenavé. Kvete od května do června. Plod (nažka) je přisedlý, vejcovitý až elipsoidní, 3 mm dlouhý a 2 mm široký, podélně žilkovaný, žlutý až žlutohnědý. Za plodu je okvětí 2–3x delší jak nažka.
Možné záměny: Určování lněnek není zcela triviální, ale většina druhů má dostatečné množství použitelných znaků. Tento druh je společně s lněnkou bezlistennou (Thesium ebracteatum) typický květonosnými větvičkami v horní části sterilními a zcela chybějícími listenci pod květy. Zmíněná lněnka bezlistenná se liší oddenkem s dlouhými plazivými výběžky, široce zvonkovitým okvětím, které je za plodu poněkud kratší než nažka.
Roste ve světlých dubových lesích a na minerálně bohatých slatinných loukách, mimo naše území je nejčastější v reliktních vápencových borech. Vápnitý substrát ale není podmínkou, je schopna růst také na krystalickém. Po stránce fytocenologické není u nás diagnostickým druhem pro žádnou vegetační jednotku. Naše lokality jsou (byly) slatinné biotopy svazu Caricion davallianae nebo bazifilní teplomilné doubravy sv. Quercion pubescenti-petraeae. V Alpách je diagnostickým druhem bazifilních borů třídy Erico-Pinetea.
Druh má poměrně malý středoevropský areál s nejhojnějším výskytem v rakouských Alpách, odkud zasahuje do Německa, Čech, Itálie, Švýcarska a Slovinska. Izolovaně roste v Chorvatsku. Na našem území je to jak recentně, tak historicky velmi vzácný druh vázaný svým výskytem jen na Čechy. Historicky je doložen ze čtyř lokalit, přičemž dnes existuje lokalita jediná. Opakovaně byl dokládán z Plzeňska z okolí Dolní Lukavice (poslední doklady pocházejí z konce 60. let 20. stol.). Další lokalita, nejvýchodnější existovala u Kutné Hory u obce Svatý Mikuláš (doklad pravděpodobně Preslův před rokem 1851). Třetí lokalita je doložená z Křivoklátska od Skryjí nad Berounkou (Domin 1899). Poslední, dodnes existující je lokalita na Kladensku ve stávající NPP Cikánský dolík v Bilíchovském údolí. Jedná se o jednu z nejvzácnějších rostlin ČR s jedinou recentní lokalitou. Patří k zákonem chráněným, kriticky ohroženým druhům (EN, C1b, §1).
Fotografováno: 23. 6. 2006, Kladensko – Bilíchov, NPP Cikánský dolík a 9. 5. 2015, Rakousko – Villach, Oberschütt
