mák polní
Papaver argemone L. – mák polní
Jednoletá bylina, která ze všech částí bíle mléčí. Lodyha je vysoká obvykle 15–50 cm, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená, přímá nebo vystoupavá, štětinatě chlupatá až téměř olysalá, v dolní třetině až polovině nejčastěji bezlistá. Přízemní listy jsou v době květu ještě zachovalé, velmi dlouze řapíkaté, většinou 2x peřenosečné s úkrojky vejčitými až čárkovitě kopinatými. Lodyžní listy jsou krátce řapíkaté až téměř přisedlé, 1–2x peřenosečné, s úkrojky kopinatými až čárkovitými. Květy vyrůstají na dlouhých, přitiskle chlupatých stopkách. Korunní lístky jsou červené s černou skvrnou na bázi, všechny přibližně stejně široké, nepřekrývající se. Nitky tyčinek jsou kyjovitě rozšířené, tmavě fialové až černé s tmavě nachovým pylem. Blizna je 3–6laločná s vyklenutým bliznovým terčem. Kvete od května do června, plodem je úzce čihovitě vřetenovitá tobolka, ke stopce se pozvolna zužující, která je asi 4–6x delší jak široká a pod bliznovým terčem štětinatá.
Možné záměny, variabilita: Určování máků, především z okruhu máku pochybného (Papaver dubium) není jednoduché. Tento druh má naštěstí dostatek použitelných znaků, díky kterým jeho určování nečiní zvláštní obtíže. Od ostatních druhů ho odlišuje: kyjovitě ztlustlé nitky tyčinek, kyjovité a štětinaté tobolky širší než bliznový terč a červené korunní lístky s černou skvrnou na bázi. Občas se mohou v populacích vyskytnout jedinci se zcela lysými tobolkami, které bývají označovány jako varieta glabrum.
Druh okrajů polí, nejčastěji obilných, okrajů komunikací, kolejišť, vzácněji i xerotermních travnatých porostů nebo rumišť častější na písčitých půdách. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem jarní plevelové vegetace na kyselých půdách asociace Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae v rámci svazu Sclerantion annui (plevelová vegetace obilnin na minerálně chudých půdách) a as. Sclerantho annui-Arnoseridetum minimae v rámci sv. Arnoseridion minimae (plevelová vegetace obilnin na živinami chudých kyselých půdách).
Roste zejména v nížinách a pahorkatinách roztroušeně, lokálně i hojněji. Do vyšších poloh zasahuje jen vzácně a v oreofytiku zřejmě chybí nebo bývá jen ojediněle a přechodně zavlékán. Protože nepatří k běžným druhům, je v Červeném seznamu zařazen do kategorie druhů, které vyžadují pozornost (NT, C4a).
Na Prostějovsku nemáme o tomto druhu dostatek informací. Doposud byl nalezen na nádraží v Prostějově, Čelechovicích na Hané a v Doloplazech, ze Šubířova ho uvádí Faltys (2007). Lokalit je jistě více, ale vyskytuje se na takových stanovištích, která jsou floristy vesměs opomíjena.
Fotografováno: 28. 5. 2008, Českomoravská vrchovina – Jihlavsko, Hosov
