olše zelená
Alnus alnobetula (Ehrh.) K. Koch – olše zelená
[syn. Alnus viridis (Chaix) DC.; Duschekia alnobetula (Ehrh.) Pouzar]
Většinou keř nebo nízký strom dorůstající do výšky max. 3 m s hnědavou až popelavě šedou, hladkou borkou se zřetelnými, šedými nebo červeně hnědými lenticelami. Mladé větve jsou zploštělé, olivově zelené až červenohnědé, chlupaté, později olysávající. Pupeny jsou přisedlé, špičaté a slabě lepkavé. Listová čepel je široce vejčitá, 3–6 cm dlouhá, 2,5–4,5 cm široká, nepravidelně dvojitě pilovitá, v mládí pýřitá, později lysá nebo chlupatá jen na rubu na žilkách a v jejich úžlabí. Samčí jehnědy jsou v době květu až 6 cm dlouhé, samičí jsou po 3–6. Plodem je eliptická nažka.
Druh rostoucí v horách střední Evropy, Balkánu a Korsiky. Na našem území je jako alpský migrant původní v jižních Čechách a v jihozápadní polovině Českomoravské vrchoviny. Druhotné výskyty pocházející z výsadeb se objevují roztroušeně po celém území a místy působí i obtíže (např. v Jeseníkách). Nejčastěji roste v lesních pláštích na silikátových půdách. Původní populace jsou v Červeném seznamu hodnoceny jako silně ohrožené (C2 b).
Druh byl vysazován k ochraně náspů železničních tratí, lavinových svahů, podél cest v horách, jako meliorační dřevina při přípravě půdy před zalesněním nebo jako útočiště pro pernatou zvěř (např. v jihočeských borech).
Na Prostějovsku nám nejsou žádné údaje o výskytu známy.
Fotografováno: 30.5. 2011, Českomoravská vrchovina – Havlíčkobrodsko, Štoky a 12.6. 2011, Rakousko – Tyrolsko, Kartitsch
