osívka jarní
Erophila verna (L.) DC. – osívka jarní
Jednoletá, nejčastěji 3–15 cm vysoká bylina. Lodyhy v počtu 1–6 vyrůstají z paždí listů přízemní růžice, jsou oblé, přímé nebo na bázi vystoupavé, pod květenstvím chlupaté převážně 3–4ramennými chlupy. Vidličnaté nebo jednoduché chlupy jsou pouze vtroušeny nebo chybějí. V květenství je řídce chlupatá nebo lysá. Přízemních listů bývá 6–20, jsou kopisťovité nebo úzce obvejčité, na vrcholu obvykle zašpičatělé, na bázi v široký široký plochý řapík znenáhla zúžené, celokrajné nebo nepravidelně zubaté, roztroušeně až hustě chlupaté téměř výhradně 3–4ramennými chlupy. Květenství je 3–30květé. Kališní lístky jsou vejčité s roztroušenými jednoduchými chlupy nebo i lysé. Korunní lístky jsou bílé, obvykle do ⅓ - ½ poměrně širkokým zářezem dvouklané až dvojdílné. Kvete v březnu a dubnu, plodem je podlouhlá nebo elipsoidní šešulka dlouhá 5–10 mm a je 2–4x delší než široká.
Taxonomická poznámka, záměny: Nesmírně proměnlivý taxon s nejasným a nejednotným pojetím. Problém je způsoben převažující samosprašností, kdy vznikají téměř geneticky jednotné populace, navzájem odlišné málo nápadnými znaky. Jeden přístup (Jordan) to vyřešil popisem téměř dvouset mikrospecií. Od toho se naštěstí později upustilo a přistoupilo se na členění, které je založené zejména na tvaru plodů. Samotný druh osívka jarní je na našem území členěn do 5 variet.
Druhou naší osívkou je osívka kulatoplodá (Erophila spathulata), která se odlišuje šešulkami dlouhými 3–5 mm, které jsou nejvýše 2x delší než široké. Přízemní listy má chlupaté vidličnatými, při okraji i jednoduchými chlupy. Liší se také ekologicky, kdy preferuje bazické substráty.
Z našeho území je udávána ještě Erophila praecox, která ale u nás neroste a ve většině případů šlo o záměny s E. spathulata. E. praecox je teplomilný druh rostoucí v jižní Evropě a svým výskytem zasahuje do Maďarska a snad i na Slovensko.
Jako jednoletý, konkurenčně slabý druh se vyskytuje v nezapojených xerofilních i mezofilních trávnících, na polích, cestách, náspech, zdech, lomech a jiných podobných ruderálních stanovištích vesměs jako pionýrská bylina na volných plochách. Roste jak na chudých, tak i živinami bohatých, vysychavých i čerstvě vlhkých, kyselých i neutrálních půdách, nejčastěji písčitých.
Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem vegetace skalních výchozů s chmerkem vytrvalým asociace Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis v rámci svazu Hyperico perforati-Scleranthion perennis (podhorská acidofilní vegetace mělkých půd), teplomilné acidofilní vegetace efemérních rozrazilů as. Festuco-Veronicetum dillenii v rámci svazu Arabidopsion thalianae (teplomilná acidofilní vegetace jarních efemér) a v bazifilní vegetaci jarních efemér as. Cerastietum v rámci sv. Alysso alyssoidis-Sedion (bazifilní vegetace jarních efemér a sukulentů). Dáel je diagnostickým druhem vegetace panonských písečných stepí as. Diantho serotini-Festucetum vaginatae v rámci svazu Festucion vaginatae a vegetace silikátových pahorků se smilem písečným as. Helichryso arenariae-Festucetum pallentis. V neposlední řadě je pak diagnostickým druhem jarní plevelové vegetace na kyselých půdách as. Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae v rámci sv. Sclerantion annui a plevelové vegetace obilnin na chudých písčitých půdách as. Sclerantho annui-Arnoseridetum minimae v rámci sv. Arnoseridion minimae.
Hojný až obecný druh od nížin do podhorského stupně, do vyšších horských poloh je zavlékána podél komunikací a na synantropní stanoviště. Nižší frekvence výskytu je také v souvisleji zalesněných územích.
Fotografováno: 3.4. 2011, Drahanská vrchovina – Horní Štěpánov a 17.4. 2013, Moravské podhůří Vysočiny - Rouchovany
