ostřice stinná
Carex umbrosa Host – ostřice stinná
Hustě trsnatá různoklasá ostřice vytvářející ploché, tvrdé, ale nevystoupavé trsy. Bazální listové pochvy jsou rozpadavé do hnědých vláken, kterými je oddenek hustě pokrytý. Starší bazální pochvy výhonů jsou výrazně roztřepeny ve světle hnědá vlákna, pochvy lodyžních listů jsou bělavé, mázdřité a nerozpadavé. Listy jsou tuhé, živě až tmavě zelené, lesklé, na kýlu a na okrajích draslavě drsné. Loňské a předloňské listy na rostlině vytrvávají, leží po stranách trsu a postupně udumírají. Lodyhy jsou přímé, 15 – 40 cm vysoké nesoucí oddělené samčí a samičí klásky. Dolní samičí klásek je krátce stopkatý, listen klásku má výraznější pochvu až 1 cm dlouhou a listen zdéli klásku. Mošničky jsou na povrchu jemně chlupaté.
Poznámka: Na některých lokalitách může růst společně s podobnou ostřicí jarní (Carex caryophyllea), s níž je možné druh velmi snadno zaměnit. Ostřice jarní je sice výběžkatá bez vláknitě rozpadavých pochev, ale i přesto je potřeba při určování rostlin (zejména netypicky vyvinutých) ze sušších stanovišť být velmi obezřetný.
Roste na slatinných a vlhkých loukách, v mokřadních olšinách, na okrajích minerotrofních rašelinišť a také na střídavě vlhkých loukách především v oblastech se subatlantickým klimatem a s přítomností minerálně silnějších hornin.
Jedná se o poměrně vzácný druh s různou četností výskytu v rámci ČR. Dosti častý je v některých partiích jižních a jihozápadních Čech, lokálně je častější i v západních, roztroušený ve východních a středních Čechách, jinde v Čechách vzácný. Na Moravě je celkově podstatně vzácnější s více lokalitami jen na Opavsku, Drahanské vrchovině a Znojemsku. Jinde jsou známé jen izolované ojedinělé lokality nebo druh úplně chybí. V Červeném seznamu je hodnocen jako ohrožený druh (C3).
Na Prostějovsku poměrně vzácný druh omezený svým výskytem v podstatě na 3 oblasti. První jsou střídavě vlhké louky a olšiny ve Vojenském újezdu Březina, druhou druhově bohaté střídavě vlhké louky (vzácněji i olšiny) v okolí Horního Štěpánova (nejbohatší populace je asi v PR Uhliska) a Skřípova. Poslední oblastí výskytu jsou fragmenty slatinných luk v údolí Bělé a v PP U Nádrže na Kladecku.
Fotografováno: 5.5. 2006 a 10.5. 2008, Drahanská vrchovina – PR Uhliska a 30.4. 2009, Pohora – údolí Pohorského potoka
