ČSOP ZO Hořepník

Carex lepidocarpa Tausch – ostřice šupinoplodá

Dalším druhem ostřice patřící do skupiny ostřice rusé (Carex flava agg.) je dosti vzácná ostřice šupinoplodá. Je trsnatá s vněpochevními výběžky. Dolní pochvy jsou šedavé až bělavé, někdy bledě červenofialově naběhlé. Lodyhy jsou přímé, 20–80 cm vysoké, v dolní části olistěné, trojboké, v horní části mírně drsné a na průřezu ostřeji trojúhelníkovité. Listy jsou ploše žlábkovité, 2,5–3,8 mm široké, dosahující svou délkou většinou do poloviny lodyhy. Květenství je 3,5–10 cm dlouhé tvořené 2–5 klásky. Vrcholový samčí klásek je jeden, dlouze stopkatý se stopkou dlouhou 10–30 mm. Samičí klásky jsou nejčastěji 2–3 postranní, navzájem poněkud oddálené (zejména spodní klásek bývá posunut až k polovině lodyhy). Listen pod dolním kláskem je tuhý, listovitý až štětinovitý, úzký, šikmo dolů směřující (vzácně vzpřímený), kratší nebo tak dlouhý jako květěnství. Plevy samičích květů jsou vejčitě kopinaté, stejně dlouhé nebo o málo kratší než mošničky, oranžové až červenohnědé se zeleným středním žebrem a často blanitým okrajem. Mošničky jsou 3,5–5,2 mm dlouhé a 1,2–2 mm široké, mírně nafouklé, široce obvejcovité, dosti náhle zúžené se zobánkem 1,3–2,2 mm dlouhým, šikmo dolů skloněným. Nažka vyplňuje polovinu mošničky.

Záměny: Asi nejpodobnější je ostřici rusé, která ale nemá tak nápadně stopkatý samčí klásek a má kompaktní shloučené květenství. Zbylé druhy okruhu ostřice rusé se liší menšími mošničkami a zejména krátkými zobánky mošniček.

Biotopově poměrně vyhraněný druh. Roste na slatinných loukách, minerotrofních rašeliništích a travertinových prameništích (výrazně preferuje bazické substráty). Indikuje svým výskytem vápnité slatiny. Mimo naše území roste také podél horských bystřin v pohořích s vápencovým podložím. Z pohledu fytocenologického je vázána na vápnitá slatiniště svazu Caricion davallianae, kde je diagnostickým druhem iniciálních sukcesních stadií vápnitých slatinišť s bahničkou chudokvětou asociace Eleocharitetum quinqueflorae.

Na našem území vždy vzácný druh a vzhledem k vazbě na biotopy, které jsou dnes velmi ohrožené, je stále vzácnější. Častěji se dnes vyskytuje především v Polabí a ve východních Čechách, jinde v Čechách jen vzácně a lokálně. Na Moravě rostla i dříve dosti vzácně, dnes je známo více lokalit jen v Bílých Karpatech a na Vidnavsku. Jinde zcela ojediněle. K zajímavostem patří, že taxon byl pro vědu popsán botanikem Ignazem Friedrichem Tauschem z lokality u Prahy. Patří k silně ohroženým, zákonem chráněným druhům naší květeny (C2t, §2).

Na Prostějovsku neroste a nejsou nám známé ani historické údaje o výskytu. Nejbližší historická lokalita byla až na dnes již téměř zaniklých slatinných loukách u Olomouce. Nejbližší existující lokalita je zřejmě až u Semanína u České Třebové.

Fotografováno: 27.5. 2006, Mělnická Vrutice – NPR Polabská černava; 21.6. 2006, Českolipsko – mezi Jestřebím a Starými Splavy a 8.7. 2014, Slovensko – Rojkov, PR Rojkovské rašelinisko