ostřice vřesovištní
Carex ericetorum Pollich – ostřice vřesovištní
Krátce plazivé až trsnaté rostliny s vystoupavými, 1–5 cm dlouhými výběžky. Nové výhony vyrůstají obloukovitě radiálně z trsu. Dolní pochvy jsou šupinovité, tmavě purpurové, hnědé až hnědočervené, lesklé, na starších výhonech rozpadavé na kratší hnědá vlákna. Lodyhy jsou vystoupavé až poléhavé, zpravidla 10–35 cm vysoké, hladké nebo mírně drsné. Listy jsou stálezelené nebo přezimuje alespoň dolní ½ - ⅔. Jsou tuhé, ploše žlábkovité, tmavě zelené, lesklé, na líci až draslavě drsné. Květenství je nejčastěji 14–33 mm dlouhé. Samčí klásek jediný, terminální, přisedlý, červenohnědý. Postranní samičí klásky jsou nejčastěji dva, sblížené, vzájemně se překrývající. Listeny samičích klásků chybějí nebo vzácně jsou přítomny, pak jsou štětinovité. Jejich pochva je nahrazena plevovitým, purpurovým, lodyhu objímajícím listenem. Plevy samičích květů jsou stejně dlouhé nebo o málo kratší jak mošničky, obvejčité nebo oválné, na vrcholu zaoblené, drobně třásnité, purpurové až červenohnědé, v horní ½ se širokým suchomázdřitým okrajem (tem může někdy chybět). Mošničky jsou obvejcovité, nejčastěji 2,2–2,5 mm dlouhé a 1,3–1,5 mm široké, šedě žlutavé s červenavou horní částí, zvláště v horní polovině s krátkými, hustými, bílými, šikmo vzhůru směřujícími chlupy. Zobánek je kuželovitý se dvěma drobnými, tupými zuby.
Taxonomická poznámka: U ostřice vřesovištní se rozlišují dva morfotypy. Nížinný až pahorkatinný typ rostoucí také u nás jako var. ericetorum a pak horský morfotyp jako var. approximata vyskytující se pouze ve vápencových a dolomitových částech Alp a západních Karpat. Ta je také některými autory považována za samostatný druh Carex approximata.
Roste ve světlých kyselých doubravách a borech, na suchých trávnících a vřesovištích, a to většinou na kyselých substrátech (váté písky, krystalické i sedimentární horniny – břidlice, pískovce) na půdách propustných, písčitých, vysýchavých.
Vzácný druh ostřice rostoucí především v nížinách a pahorkatinách teplejších oblastí. V Čechách je častější na Českolipsku, v dolním Poohří a v Polabí, velmi roztroušeně i jinde. Na Moravě roste na píscích na Hodonínsku s přesahem až k Chřibům a pak na jihozápadní Moravě v údolích řek Oslavy, Jihlavy a Rokytné. Zákonem chráněná není, v Červeném seznamu je hodnocená jako silně ohrožený druh (C2t).
Fotografováno: 1.5. 2008, Dolnomoravský úval – Hodonínská Dúbrava a 15.4. 2009, Moravské podhůří Vysočiny - Rouchovany
