ostřice vyvýšená
Carex elata All. subsp. elata – ostřice vyvýšená pravá
Různoklasá, poměrně mohutná ostřice tvořící stoličkovité bulty. Listy jsou čárkovité, tmavě nebo šedozelené, na průřezu dvakrát lomené, draslavé. Listy na bázi výhonů jsou zkrácené, bezčepelné, slámově žluté. Bazální pochvy jsou lesklé, rozpadající se na okraji do světlé síťky. Kvetoucí lodyhy jsou přímé, dosti tuhé, až kolem 1 m vysoké. Květenství je složeno z 3–5 klásků, nejvyšší 1 (vzácně 2–3) je samčí, zbývající jsou samičí. Listen nejspodnějšího samičího klásku nepřesahuje vrchol květenství. Plevy jsou podlouhlé nebo kopinaté, špičaté, skoro černé, se středním zeleným pruhem, mošničky jsou 2,5–3,5 mm dlouhé, s velmi krátkým zobánkem.
Možné záměny: Nejpravděpodobnější možnost záměny je s ostřicí říznou (Carex acuta), která je také schopná vytvořit trsík (především v litorálech rybníků). Liší se ale přítomností podzemních výběžků, tmavěji zbarvenými bazálními pochvami a nejdolejším listenem, který přesahuje vrchol květenství. Bohužel se mezi sebou mohou křížit, ale kříženci jsou sterilní. Ostatní bultovité ostřice se odlišují stejnoklasými klásky (C. paniculata, C. appropinquata). Ostřice trsnatá (Carex cespitosa) se odlišuje na první pohled drobnějšími klásky a fialově zbarvenými bazálními pochvami.
Typickým biotopem jsou břehy rybníků, roste ale také v bažinatých olšinách nebo i na vlhkých loukách. Vyžaduje trvale vysokou hladinu podzemní vody, optimální je pro ni přímý sluneční osvit a růst ve vodách chudších na vápník i živiny. Z eutrofizovaných míst velmi rychle ustupuje. Fytocenologicky je diagnostickým druhem dvou asociací svazu Magno-Caricion elatae (vegetace vysokých ostřic), konkrétně as. Caricetum elatae (vegetace mezotrofních stojatých vod s ostřicí vyvýšenou) a as. Caricetum diandrae (vegetace oligotrofních stojatých vod s ostřicí přioblou). Je také diagnostickým druhem as. Sphagno recurvi-Caricetum lasiocarpae v rámci svazu Sphagno-Caricion canescentis.
Na našem území je rozšířena hodně ostrůvkovitě. Nejčastější byla především v oblastech s hojným výskytem rybníků. Díky jejich intenzifikaci a s tím související eutrofizací ale i z řady těchto území výrazně ustoupila. Dnes je nejčastější v jihočeské pánvi, v Polabí, na Dokesku, Českolipsku a v prostoru východních Čech. Na Moravě je daleko vzácnější s více lokalitami jen v okolí Náměště nad Oslavou, Hodonínsku a Olomoucku. Jinde je vzácná, v některých územích, i rozsáhlejších, chybí. V Červeném seznamu je druh uveden v kategorii silně ohrožený, zákonem chráněna není (C2 t).
Na Prostějovsku druh zřejmě neroste, chybí i jakékoli údaje historické. Nejbližší lokality jsou známy až z Pomoraví od Olomouce.
Fotografováno: 22.5. 2012, Českomoravská vrchovina – Vídeň, rybník Obecník
