pampeliška červenoplodá
Taraxacum erythrospermum Besser – pampeliška červenoplodá
Drobná, obvykle 5–10 cm vysoká pampeliška ze sekce Erythrosperma, podle které byla celá sekce nazvána. Kořenová hlava má vždy výrazně vyvinutou tuniku. Listová růžice bývá bohatá, listy obvykle k zemi přitisklé až šikmo vzhůru směřující, řídce chlupaté až téměř lysé. Čepel je v obrysu podlouhlá, 3–10 cm dlouhá a 0,7–1,5 cm široká, rozmanitě členěná, jednoduše až téměř přetrhovaně peřenosečná s poměrně malým koncovým úkrojkem. Ten je nejčastěji v obrysu trojúhelníkovitý, tupě špičatý, často s nasazenou krátkou nebo jazykovitě protáhlou špičkou. Postranní úkrojky jsou v počtu 2–6 (nejčastěji 4) na každé straně, převážně vstřícné, obvykle velmi drobné, různých tvarů, ale převážně velmi úzké, rovnovážně odstálé, tupě špičaté až zaokrouhlené, s okrajem nejčastěji konkávním, celokrajným až zubatým. Interlobia jsou obvykle dlouhá a úzká, často zubatá, střední žilka je obvykle v dolní ½ červenofialová. Řapík je nekřídlatý nebo jen úzce křídlatý, zelený až červenofialový. Stvoly jsou nejčastěji stejně dlouhé nebo kratší jak listy (méně často delší), obvykle pavučinatě chlupaté, nejčastěji na bázi červenofialové. Úbory jsou velmi drobné, 2–2,5 cm v průměru, řídké, převážně vypouklé, světle žluté, obvykle poměrně četné v počtu 10–20. Vnější zákrovní listeny jsou v počtu 9–11, zpravidla úzce kopinaté, nejčastěji k vnitřním přitisklé, sivozelené až černozelené, na okraji s až 0,5 mm širokým bílým lemem, na rubu při špičce s růžkem. Liguly okrajových květů jsou ploché, na rubu se světle nažloutle šedým červenohnědým až fialově hnědým podélným pruhem. Pyl je bohatě vyvinut s pylovými zrny ± stejné velikosti (ca 26–27 μm). Nažky jsou drobné, s kuželovitou až válcovitou pyramidou, hnědočervené až tmavě vínově červené. Kvete v dubnu až květnu.
Problémy s určováním, variabilita: Určování pampelišek obecně je velmi obtížné a vždy je dobré určení konzultovat s odborníkem na danou skupinu. Druhů sekce Erythrosperma je u nás rozlišováno asi 16 druhů, z nichž asi 5 je na vhodných stanovištích hojnější, ostatní jsou daleko vzácnější. Důležitým znakem je přítomnost nebo absence pylu. V případě, že máme pyl, je nutné ho studovat pod mikroskopem a pouze tento druh má pylová zrna stejné velikosti. Ostatní mají pylová zrna nápadně odlišné velikosti (17–43 μm). Popisovaný druh je diploidní a rozmnožuje se pohlavním rozmnožováním (ostatní jsou polyploidní s nepohlavním rozmnožováním).
Samotná pampeliška červenoplodá je neobyčejně polymorfní druh zejména v utváření listové čepele a zbarvení nažek. Na extrémně suchých (zvláště hadcových) podložích lze často nalézt rostliny trpasličího vzrůstu.
Roste v suchých rozvolněných trávnících, na skalních stepích a teráskách, pastvinách, často mírně sešlapávaných xerotermních trávnících (v okolí kapliček, božích muk, podél cest a pěšin). Z celé sekce je nejxerotermnějším a výrazně světlomilným druhem. Vyžaduje mělké, málo vyvinuté, vysychavé, propustné půdy s vysokým podílem skeletu na různých podkladech (vápence, hadce, písky), méně často na hlubších půdách v méně zapojených soplečenstvech. Fytocenologicky jsou zástupci celé sekce diagnostickými druhy vegetace písčin asociace Vulpietum myuri v rámci svazu Thero-Airion (jednoletá vegetace písčin), dále jsou diagnostickými druhy pro západopanonské skalní stepi na vápenci as. Poo badensis-Festucetum pallentis v rámci sv. Bromo pannonici-Festucion pallentis (panonská skalní vegetace s kostřavou sivou) a suché perikarpatské pěchavové trávníky as. Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleae v rámci sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion (pěchavové trávníky).
Druh rostoucí pouze na Moravě, kde je roztroušený, lokálně i hojnější v Moravském Podhůří Vysočiny a na Pavlovských kopcích (ve smíšených populacích apomiktických druhů zpravidla početně převažuje). Značná část lokalit zanikla z důvodu
neobhospodařování nebo i zástavbou. V Červeném seznamu je druh hodnocen jako vzácnější, vyžadující další pozornost (C4a).
Prostějovsko leží na severním okraji výskytu pampelišek této sekce a v minulosti byly nalézány především v okolí Prostějova, Plumlova a na Kosíři. Konkrétně tento druh je udáván z Domamyslic, Mostkovic, Plumlova a Ohrozimi. Rostliny velmi podobné tomuto druhy byly v posledních letech pozorovány na Ohrozimské horce a U Jasénků u Plumlova. Zřejmě se ale jedná o rostliny hybridogenního původu. Nicméně je i jejich výskyt v tomto prostoru z ochranářského pohledu velmi významný. Pro jejich další existenci je důležité v suchých trávnících zajistit dostatečnou míru disturbance (mírný sešlap a narušování povrchu). Ze zapojených porostů velmi rychle mizí.
Fotografováno: 2.5. 2013, Znojemsko-brněnská pahorkatina – Lhánice, PP a EVL Kozének
