pcháč bahenní
Cirsium palustre (L.) Scop. – pcháč bahenní
Dvouletá nebo krátkověká (3–5 let) monokarpická bylina se statnou, přímou lodyhou dorůstající zpravidla 60–200 cm. Je tlustá, tuhá, v horní části obloukovitě větvená, mělce rýhovaná, obvykle po celé délce kadeřavě a ostnitě křídlatá, olysalá až pavučinatě vlnatá. Listy jsou bylinné, tužší, krátce odstále pýřité, na okraji dvojitě vykrajované, ostnité a zkadeřené, na líci zpravidla tmavě zelené, řídce pýřité, na rubu až hustě pýřité s vyniklou žilnatinou. Přízemní listy jsou v růžici, s čepelí v obrysu podlouhlou až obkopinatou, peřenolaločnou až peřenosečnou v křídlatý řapík zúženou. Lodyžní listy jsou přisedlé, dlouze sbíhavé, střední v obrysu podlouhlé až kopinaté, peřenoklané až peřenosečné, horní v obrysu úzce kopinaté až čárkovité, peřenoklané až peřenosečné nebo celistvé. Listové úkrojky jsou čárkovité, podlouhlé až trojúhelníkovité, vykrajovaně zubaté, téměř kolmo odstávající, s horním (někdy i dolním) okrajem znoženě členěným ve vedlejší úkrojky. Úbory dorůstají 1,2–1,7 cm v průměru buď jen na vrcholu jednoduché lodyhy po 4–14 hlávkovitě shloučené nebo po 2–3 shloučené i na koncích větví, přisedlé nebo na krátkých bíle pavučinatch nebo olysalých stopkách. Zákrov je kulovitý až vejcovitý, jemně pavučinatý, zákrovní listeny jsou čárkovitě kopinaté, nahoře fialově naběhlé, na vnější straně s lepkavou střední ploškou, vnější zakončené měkkým, fialovým, mírně zakřiveným ostnem. Květy jsou trubkovité, oboupohlavné nebo funkčně samičí se zakrnělými prašníky, koruna je nachová. Kvete od června do října, plodem jsou z boku smáčklé nažky s chmýrem.
Variabilita, možné záměny: Druh je značně proměnlivý především ve výšce rostlin, způsobu větvení lodyhy a tvaru či odění listů. Jedná se vesměs o odchylky bez taxonomického významu. Záměna s jiným druhem není pravděpodobná. Při určování je nutno myslet na častý výskyt kříženců s dalšími druhy mokřadních pcháčů.
Druh mokrých až rašelinných luk, břehů stružek, příkopů, vlhkých pasek, olšin a pramenišť. Vyžaduje mokré nebo periodicky zamokřované minerální nebo organogenní půdy různého zrnitostního složení, s kyselou reakcí. Po stránce fytocenologické je diagnostickým druhem acidofilních bezkolencových luk asociace Junco effusi-Molinietum v rámci svazu Molinion caerulae. Nejvíce se uplatňuje ve vegetaci sv. Calthion palustris, kde je diagnostickým druhem vlhkých luk s pcháčem zelinným as. Angelico sylvestris-Cirsietum oleracei, acidofilních vlhkých luk s pcháčem bahenním as. Angelico sylvestris-Cirsietum palustris a subatlantských vlhkých luk se sítinou ostrokvětou as. Crepido paludosae-Juncetum acutiflori. V neposlední řadě je diagnostickým druhem vegeace slatinišť s kalcikolními druhy a kalcitolerantními rašeliníky sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis.
Druh je plošně rozšířen na většině území ČR s těžištěm výskytu ve výše položených oblastech. Poměrně vzácný je v některých oblastech termofytika SZ Čech (zejména Mostecko, Žatecko, Lounsko, okolí Litoměřic) a především střední, jižní a jihozápadní Moravy, kde v některých partiích může zcela chybět.
Na Prostějovsku roste celkem hojně ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny, roztroušeně v jejím podhůří. Pouze několik lokalit je známo v prostoru Hané.
Fotografováno: v průběhu června a července mezi léty 2005 – 2016, Drahanská vrchovina – okolí Horního Štěpánova a Českomoravská vrchovina – Polensko a Pelhřimovsko
