pcháč obecný
Cirsium vulgare (Savi) Ten. – pcháč obecný
Dvouleté, zřídka krátkověké monokarpické, zpravidla silně ostnité byliny. Hlavní kořen je tlustý, vřetenovitý, až 70 cm dlouhý. Lodyha je přímá, nejčastěji 50–150 cm vysoká, v horní části obvykle větvená, tuhá, rýhovaná, tence pavučinatě vlnatá, zpravidla úzce kadeřavě, osténkatě až ostnitě křídlatá a po celé délce listnatá. Listy jsou tuhé, na okraji osténkaté, na líci lysé, na rubu kadeřavě běloplstnaté až řídce vlnaté, s tuhou žlutavou vyniklou žilnatinou. Přízemní listy jsou v růžici, 22–45 cm dlouhé a 5–8,5 cm široké, s čepelí v obrysu vejčitě až podlouhle obkopinatou, prvním rokem jen mělce laločnaté, druhým rokem peřenoklané až peřenodílné a zkadeřené, často brzy po vytvoření lodyh odumírající. Lodyžní listy se směrem vzhůru plynule zmenšují, jsou kopinaté, peřenoklané až peřenodílné, v dolní části lodyhy až k dalšímu nižšímu listu sbíhavé, v horní části lodyhy sbíhavé jen asi do ½ internodia. Postranní listové úkrojky jsou podlouhle trojúhelníkovité až vejčitě kopinaté, s koncovým 2–10 mm dlouhým šídlovitým žlutavým ostnem. Úbory na konci větví chudého chocholíku jsou jednotlivé nebo po 2–3 shloučené, mající nejčastěji 3–4 cm v průměru. Zákrov je kulovitý až vejcovitý, odstále ostnitý, olysalý, vzácně jemně pavučinatý. Zákrovní listeny jsou zelené, přecházející pozvolna v 2–3,5 mm dlouhý žlutavý koncový osten. Květy jsou zpravidla morfologicky i funkčně oboupohlavné nebo vnější květy funkčně samičí či sterilní. Koruna je trubkovitá, nachová. Kvete od července do října, plodem je žlutohnědá až hnědá nažka 20–30 cm dlouhým chmýrem.
Možné záměny, variabilita: S určováním druhu nebývají problémy. Asi nejpodobnějším druhem je pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), který má ale hustě pavučinatě vlnaté zákrovy, které jsou širší jak 5 cm a nemá křídlatou lodyhu.
Taxon je velmi proměnlivý a byla u něj popsána celá řada vnitrodruhových taxonů v ranku subspecie až formy. Nejčastěji bývá odlišována varieta hypoleucum, která se vyznačuje měkčími a chlupatějšími listy, kratšími ostny, nevyniklými žilkami na rubu listů a menším počtem úborů. Definitivní taxonomické zhodnocení těchto rostlin ještě není uzavřeno.
Druh rumišť, navážek, skládek, úhorů, okolí zdí a plotů, pasek, pastvin a ruderalizovaných lesních lemů. Vyžaduje čerstvě vlhké až sušší, kypré půdy různé reakce. Světlomilný druh a indikátor vyššího obsahu dusíku v půdě. Z pohledu fytocenologického se vyskytuje v řadě typů ruderální vegetace, ale pro žádnou vegetační jednotku není diagnostickým druhem. Častěji se vyskytuje především ve vegetaci svazů Atriplicion, Arction lappae a Fragarion vescae.
Poměrně hojný druh na většině území s těžištěm výskytu v termofytiku a mezofytiku, ale častý je také v oreofytiku.
Také na Prostějovsku hojně rozšířený druh, i když ve vrcholové partii Drahanské vrchoviny je spíše roztroušený a vázaný svým výskytem především na blízké okolí obcí a na ruderální místa.
Fotografováno: 28. 8. 2013, Českomoravská vrchovina – Třebíčsko, Opatov
