Jdi na obsah Jdi na menu
 


plicník lékařský

13. 2. 2017

Pulmonaria officinalis L. – plicník lékařský

Druhým druhem řazeným do okruhu plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis agg.) je samotný plicník lékařský. Je to vytrvalá bylina s tlustým, plazivým, tmavě hnědým až černým oddenkem. Lodyha je přímá, v době květu 10–20 cm, po odkvětu až 35 cm vysoká, po celé délce hustě štětinatě chlupatá s vtroušenými žláznatými chlupy. Přízemní listy jsou v charakteristické růžici, vyvíjející se současně s květy, v letním období nápadně velké, částečně přezimující. Čepel je široce vejčitá, 8–15 cm dlouhá a 3–8 cm široká, špičatá, na bázi srdčitá, zvláště na okraji viditelně žláznatě krátce chlupatá s ojedinělými delšími štětinovitými chlupy, nápadně bíle skvrnitá. Řapík je 7–10 cm dlouhý, stejně dlouhý nebo kratší jak čepel (neplatí však vždy). Lodyžní listy jsou střídavé, poloobjímavé, ± přisedlé zaokrouhlenou bází, široce kopinaté, skvrnité, pokryté dvěma typy chlupů (kratičkými do 0,5 mm a delšími do 1 mm). Květy vyrůstají v řídkých, krátkých vrcholových vijanem v úžlabí listenů. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, do ⅓ členěný ve špičaté cípy, které jsou výrazně štětinaté a hustě žláznaté. Koruna je nálevkovitá, fialová, růžovočervená až modrá. Kvete v březnu a dubnu, plodem jsou černé tvrdky.

-pulmonaria_officinalis-porost.jpg

Variabilita, záměny: Proměnlivost je pozorována především v odění, ve tvaru a řapíkatosti listů a ve zbarvení koruny. Taxonomická hodnota těchto odchylek je však malá.

Od dosti podobného plicníku temného se dobře odliší především výraznou skvrnitostí listů a žláznatostí kalicha (hustěji žláznatý a žláznaté chlupy jsou stejně dlouhé nebo delší jak štětiny). Vhodné je posuzovat více jedinců z populace. Další naše dva druhy plicníků (p. úzkolistý a měkký) se odlišují čepelí znenáhla zúženou ve výrazně křídlatý řapík.

-pulmonaria_officinalis-cely.jpg -pulmonaria_officinalis-cely1.jpg

Roste ve světlých dubohabřinách a v lipových hájích, v suťových a lužních lesích, v lesních lemech, křovinách a ve stinných květnatých bučinách. Vyhledává bázemi i živinami bohatší, vápnité i kyselé půdy. Z fytocenologického pohledu jsou zástupci celé skupiny (Pulmonaria officinalis agg.) diagnostickými druhy následujících vegetačních jednotek: V rámci údolních jasanovo-olšových luhů (svaz Alnion incanae) je diagnostickým druhem potočních a ptačincových olšin asociace Stellario nemorum-Alnetum glutinosae. Ve vegetaci dubohabrových hájů je diagnostickým druhem as. Stellario holosteae-Carpinetum betuli (suboceanické vlhké dubohabřiny), as. Carici pilosae-Carpinetum betuli (karpatské dubohabřiny) a as. Primulo veris-Carpinetum betuli (panonské dubohabřiny). Dále je diagnostickým druhem karpatských ostřicových bučin as. Carici pilosae-Fagetum sylvaticae (sv. Fagion sylvaticae) a suťových a skalních javorových lipin as. Aceri-Tilietum v rámci s. Tilio platyphylli-Acerion (suťové a skalní lesy).

-pulmonaria_officinalis-detail.jpg

Roztroušený až hojný druh termofytika a mezofytika, místy však úplně chybí. Ve vyšších polohách se vyskytuje jen roztroušeně. Je ale určitě podstatně vzácnější než poměrně hojný plicník temný. V některých oblastech je ale docela častý, např. v Moravském podhůří Vysočiny nebo v Bílých Karpatech.

-pulmonaria_officinalis-detail1.jpg -pulmonaria_officinalis-detail2.jpg

Na Prostějovsku je jeho výskyt prozatím s otazníkem. V současné době se nám nepodařilo jeho výskyt v tomto území bezpečně prokázat, pokud nepočítáme prokazatelně zplanělé rostliny ze zahrádek. Tam se často pěstují kultivary s nápadně hustě a výrazně bíle skvrnitými listy.

Fotografováno: 29.4. 2010, Českomoravská vrchovina – Třebíčsko, PR Hošťanka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář