přeslička největší
Equisetum telmateia Ehrh. - přeslička největší
Naše nejstatnější přeslička s diferencovanými jarními a letními lodyhami, přičemž letní lodyhy mohou dorůst až do výšky 2 m. Jarní, nezelené, jsou menší, dorůstající kolem 40 cm. Jarní lodyhy po dozrání výtrusů odumírají. Lodyhy jsou nerýhované, barvy slonové kosti, na bázi 5–15 mm široké. Lodyžní pochvy mají 20–40 zubů protažených v dlouhou tmavou šídlovitou špičku. V horní části jsou letní lodyhy velmi hustě větvené. Na průřezu jsou oblé s velkou střední dutinou.
Roste na prameništích, lesních mokřinách, okrajích sutí, ve vlhkých příkopech podél silnic a železnic na jílovitých, zpravidla vápníkem bohatých půdách s prosakující vodou. Na vhodných místech vytváří i porosty. Objevuje se např. ve vegetaci slatinných pěnovcových pramenišť asociace Carici flavae-Cratoneuretum filicini.
U nás je rozšířena zejména v karpatské části Moravy, kde je lokálně hojná (typická pro prameniště na karpatském flyši). Jinde na Moravě je dosti vzácná. V Čechách je hojnější jen v oblasti Českého ráje, Děčínska a okolí Tiché Orlice. Jinak jsou známy jen ojedinělé lokality, v západních a jižních Čechách zřejmě zcela chybí. V Červeném seznamu je hodnocena jako druh vyžadující pozornost (C4a).
Na Prostějovsku v současné době zřejmě neroste. Tradovaný výskyt v PP Kopaniny u Ondratic není vyloučený, ale nepodařilo se ho ověřit v terénu a ani nám není známo, zda existuje herbářový doklad. V Databázi herbářových dokladů je naopak údaj z PR Pavlovské mokřady (Sutorý 1996 BRNM). Opět se údaj nedá úplně vyloučit, ale je daleko méně pravděpodobný než u Kopanin. Z největší pravděpodobností se jedná o chybu.
Fotografováno: 11.10. 2007 a 24.4. 2010, Střední Poorličí – mezi Chocní a Brandýsem nad Orlicí
