přeslička různobarvá
Equisetum variegatum Schleich. - přeslička různobarvá
[syn. Hippochaete variegata (Weber et Mor) Bruhin]
Vytrvalá trsnatá rostlina s obvykle přezimujícími lodyhami. Ty jsou vystoupavé, 10–40 cm vysoké, do 3 mm široké, rýhované, s 2–10 žebry. Ta mají uprostřed zřetelnou karinální rýhu, na hranách pak jsou 2 řady nízkých křemitých hrbolků. Střední dutina je ± stejně velká jako valekulární dutiny, zabírá tak asi 1/4–1/3 průměru lodyhy. Sklerenchym je souvislý, chlorenchym jen pod žebry. Pochvy jsou zvonkovité, dolní často celé černé, střední a horní pak zelené s příčným černým pruhem (nebo černými skvrnami) pod zuby. Zubů je 5–10 vytrvalých, se zřetelnou karinální rýhou, jen ve středu s úzkým černým pruhem často redukovaným jen na černý trojúhelník na bázi zubu. Jinak jsou celé bíle suchomázdřité, zašpičatělé nebo tupé, dosahující 1/2–1/3 délky pochvy. Výtrusnicový klas je vejcovitý až elipsoidní, 5–10 mm dlouhý, hrotitý.
Taxonomická poznámka, možné záměny: Dříve byly naše přesličky řazeny do dvou rodů, přeslička (Equisetum L.) a cídivka (Hippochaete Milde), přičemž cídivky se odlišovaly hrotitým výtrusnicovým klasem a průduchy ponořenými do korkového pletiva uloženými v lodyžních rýhách ve dvou jednořadých pruzích. Dnes jsou všechny přesličovité byliny řazeny do rodu Equisetum.
Druh poměrně snadno poznatelný. Poměrně vzácně se kříží s přesličkou větevnatou za vzniku křížence Equisetum x meridionale (Milde) Chiov. - přeslička jižní.
Roste na slatinných loukách, prameništích, vlhkých písčinách, v příkopech, v posledních letech se nejčastěji uplatňuje jako pionýrská rostlina při osidlování štěrkových a písčitých říčních náplavů a opuštěných těžebních prostorů. Vyžaduje trvale vlhké (často i přeplavované) půdy bazické až neutrální reakce. Poměrně náročná je na světlo. Optimum růstu má při plném oslunění, ale dokáže dlouho přežívat i zastínění (v tomto případě netvoří výtrusné klasy). Cenologicky se uplatňuje v některých společenstvech svazu Caricion davallianae nebo Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis.
Na našem území byla rozšířena především v teplejších polohách středních a východních Čech, dříve také v prostoru Hané, okolí Brna, na Ostravsku a Podbeskydsku. Dnes je ovšem známo jen několik málo lokalit (kvůli zániku slatinných biotopů) a častěji se dnes nachází na sekundárních stanovištích (zejména v opuštěných lomech, hlinících apod.). Počet recentních lokalit nepříliš přesahuje číslo 10. V Červeném seznamu je hodnocena jako silně ohrožený druh, zákonem je chráněný v kategorii kriticky ohrožený (C2 b, §1).
Na Prostějovsku dnes druh neroste. Historické údaje uvádí výskyt druhu v mokřadech podél trati mezi Lutotínem a Běleckým mlýnem (herbářové doklady např. Picbauer 1914 BRNM nebo Otruba 1934 a 1946 OLM). Hojně pravděpodobně rostla na slatinách v okolí Vrbátek, odkud je řadou autorů uváděna ještě z počátku 20. století. Lokalita postupně zanikla po regulaci Blaty následnou destrukcí slatinných biotopů. Nejbližší recentní lokality jsou u Boskovic v hliníku bývalé Hurábovy cihelny, na Olomoucku pak u Nemilan a Moravičan.
Fotografováno: 5.7. 2007, Slovensko – NP Veľká Fatra, Stankovany, PR Rojkovské rašelinisko a 4.6. 2012, Malá Haná – Boskovice, hliník bývalé Hurábovy cihelny