ČSOP ZO Hořepník

Primula veris L. – prvosenka jarní

Vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů. Listy jsou podvinuté, měkké, svraskalé, obvykle 5–15 cm dlouhé a 2–6 cm široké. Čepel je vejčitá až vejčitě podlouhlá, tupá, k bázi pozvolna nebo náhle zúžená, na okraji velmi mělce nepravidelně vroubkovaná až téměř celokrajná. Žilky druhého a třetího řádu končí v zářezech mezi zaokrouhlenými zuby. Na svrchní straně je pýřitá až olysalá, naspodu plstnatá, chlupatá až olysalá. Řapík je křídlatý, vroubkovaný. Stvol je 4–20 cm dlouhý, chlupatý. Okolík je jednostranný, převislý, s čárkovitými bledožlutými listeny. Květní stopky jsou dlouhé 4–18 mm. Květy jsou vonné s kalichem od korunní trubky odstávajícím, je bledožlutý nebo bledozelený, 12–25 mm dlouhý. Korunní trubka je různě dlouhá, s miskovitým, sytě žlutým lemem s obsrdčitými cípy, při bázi s oranžovou skvrnou. Kvete v dubnu a květnu, plodem je vejcovitá tobolka.

Taxonomická poznámka, možné záměny: Na našem území se už tradičně rozlišují dva typy na úrovni subspecie, nominátní a subsp. canescens, která se odlišuje delším kalichem, chlupatějšími listy, pozvolněji zůženou čepelí a delšími chlupy. Vyskytuje se převážně v nejteplejších oblastech. Na celém území najdeme řadu přechodných typů a je možné, že hodnocení těchto odchylek je na úrovni poddruhu nadhodnocené.

Nejpodobnějším druhem je prvosenka vyšší (Primula elatior), která se u fertilních jedinců snadno odliší kalichem přitisklým ke korunní trubce. V případě, že máme jen listy, tak se dá odlišit tím, že čepel listů je mělce pravidelněji zubatá a žilky druhého a třetího řádu končí ve špičkách drobných zubů.

Roste v dubohabřinách, šipákových doubravách a jejich lemech, v semixerotermních travinobylinných společenstvech, řidčeji pak v květnatých a vápnomilných bučinách a suťových lesích. Vyžaduje eutrofní, svěží až mírně suché půdy bohaté vápníkem s neutrální až mírně kyselou reakcí. Z pohledu fytocenologického je diagnostickým druhem vegetace bělokarpatských luk asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinacae v rámci svazu Bromion erecti. Dále je diagnostickým druhem pěchavových skalních lipin as. Seslerio albicantis-Tilietum cordatae v rámci sv. Tilio platyphylii-Acerion (suťové a skalní lesy) a také pro vegetaci bazifilních dubových řídkolesů as. Lythyro collini-Quercetum pubescentis. V Červeném seznamu je nominátní subsp. hodnocena jako druh vyžadující pozornost (LC, C4a), subsp. canenscens pak jako nedostatečně prozkoumaný taxon (DD, C4b).

Na Prostějovsku se jedná o poměrně vzácný druh. Ve vyšších polohách Drahanské vrchoviny téměř chybí mimo sekundárních a vesměs přechodných výskytů podél silnic (např. u Horního Štěpánova). Ojedinělé lokality v jižní části vrcholové partie (Rozstání) snad souvisejí s častějším výskytem v Moravském krasu. Vzácně roztroušená je v podhůří Drahanské vrchoviny a na Hané. Asi nejčastější je ve vápencové části Kladecka.

Fotografováno: 9. 5. 2016, Bouzovská pahorkatina – Vojtěchov, PP Taramka