prvosenka vyšší
Primula elatior (L.) Hill – prvosenka vyšší
Vytrvalá bylina s chlupatým až olysalým, obvykle 6–20 cm dlouhým stvolem. Listy má podvinuté, měkké, svraskalé, nejčastěji 5–15 cm dlouhé a 2–7 cm široké, s čepelí široce vejčitou až vejčitě podlouhlou, tupou, k bázi většinou náhle zúženou, jednoduše nebo dvojitě zubatou. Na svrchní straně je pýřitá až lysá, naspodu chlupatá až olysalá. Řapík je křídlatý, zubatý, vzácně až celokrajný. Okolík je jednostranný, převislý, s úzce vejčitými, bledožlutými listeny. Květy jsou nevonné, s válcovitým až úzce zvonkovitým, zřídka baňkovitým, bledozeleným nebo bledožlutým kalichem, který je ke korunní trubce přitisklý. Korunní trubka je zdéli kalicha nebo delší, lem je plochý až mělce nálevkovitý, sírově žlutý, při bázi s oranžovou skvrnou. Plodem je podlouhle vejcovitá tobolka.
Možné záměny, taxonomická poznámka: Podobná prvosenka jarní (Primula veris) se snadno odliší sytě žlutými květy a kalichem odstálým od korunní trubky. Rozlišení sterilních jedinců podle listů je poměrně obtížné. Samotná prvosenka vyšší se na našem území vyskytuje ve třech typech, hodnocených v ranku variety nebo až subspecie. V Krkonoších se uvádí endemická subsp. corcontica, která by se měla vyznačovat velmi úzce křídlatým řapíkem a jemně zubatými listy. Karpatská subsp. tatrensis by se měla vyznačovat nepravidelně (v dolní části dvojitě) zubatou čepelí, u nás pozorovaná nejčastěji v Jeseníkách a Beskydech. Je otázkou, zda má smysl takové drobné morfologické odchylky takto taxonomicky hodnotit.
Druh údolních a úvalových luk, vlhkomilnějších dubohabřin, suťových lesů, bučin a horských luk na vlhkých eutrofních půdách. Pro žádnou vegetační jednotku není diagnostickým druhem. Nejčastěji se vyskytuje ve vegetaci svazu Alnion incanae (údolní jasanovo-olšové luhy), vlhčích dubohabřin sv. Carpinion betuli, suťových lesů sv. Tilio platyphylli-Acerion a vlhkých pcháčových luk sv. Calthion palustris.
Druh se zajímavým rozšířením v ČR, kde je místy velmi hojný a jinde zase téměř chybí. Na Moravě je vesměs hojný vyjma prostor jižní Moravy a některých částí úvalů řek. V Čechách je velmi hojná ve východní a nejsevernější části, jen lokálně v západní a jižní. Jinde je velmi vzácná nebo i v rozsáhlejších územích chybí, např. západní a střední část Českomoravské vrchoviny nebo některé partie středních Čech.
Na Prostějovsku hojný druh zalesněných, výše položených partií Drahanské vrchoviny, kde je typický pro údolí olšiny, ale také vlhké louky. V podhůří je velmi lokální a na Hané prakticky chybí, protože zde nejsou dochované téměř žádné vhodné biotopy.
Fotografováno: 18. 4. 2008, Drahanská vrchovina – Horní Štěpánov, údolí Pohorského potoka a 12. 4. 2009, Hornomoravský úval – Litovelské Pomoraví
