Jdi na obsah Jdi na menu
 


ptačinec dlouholistý

1. 12. 2020

Stellaria longifolia Muhl. ex. Willd. – ptačinec dlouholistý

Vytrvalá, řídce trsnatá, žlutavě zelená bylina s tenkým větveným oddenkem a nadzemními sterilními výhony. Lodyhy jsou zpravidla 10–25 cm vysoké, přímé nebo vystoupavé, jednoduché nebo chudě větvené, křehké, čtyrhranné, na hranách (především v horní části a v květenství) velmi drobně papilnaté. Listy jsou čárkovitě kopinaté až čárkovité, 1,5–2,5 cm dlouhé a 2–4 mm široké, špičaté, zúženou brvitou bází přisedlé, jednožilné. Listové okraje a střední žilka jsou pokryty drobnými papilami. Květy jsou malé, asi 7 mm v průměru, uspořádané v řídkých rozložitých vidlanech. Listeny jsou vejčitě kopinaté, 2–4 mm dlouhé, zašpičatělé, blanité, na okrajích lysé. Kališní lístky jsou vejčitě kopinaté, 2–3,5 mm dlouhé, špičaté, lysé, s bělavým blanitým okrajem. Korunní lístky jsou až téměř k bázi dvoudílné. Kvete od května do července, plodem je vejcovitá tobolka.

Možné záměny: Jedná se o zpravidla drobné, gracilní kytky s křehkou lodyhou, které se od podobných druhů (nejpodobnější asi Stellaria graminea) odlišují přítomností drobných papil na hranách lodyh, okrajích listů a na středních žilkách. Jsou uspořádány do linie a jsou i na omak drsné. Pro pozorování papil je vhodné použít botanickou lupu.

-stellaria_longifolia-cely.jpg -stellaria_longifolia-cely1.jpg

Druh lesních mokřin, olšin, pramenišť a břehů vodních toků často na rašelinných půdách. Jedná se vždy o vlhká, humózní a často rašelinná stanoviště v podhorských a horských oblastech, místy také v pánevních a rybničních oblastech nižších poloh. Z pohledu fytocenologického není pro žádnou vegetační jednotku diagnostickým druhem. Nejčastěji se uplatňuje v olšinách svazu Alnion glutinosae a některých jednotkách smrčin třídy Vaccinio-Piceetea. U nás je považován za glaciální relikt. V Červeném seznamu je hodnocen jako ohrožený druh (NT, C3).

-stellaria_longifolia.jpg -stellaria_longifolia1.jpg

Druh je u nás rozšířen především v Českém masivu v podhorských a horských oblastech, v níže položených oblastech roste zejména na Třeboňsku a v okolí Hradce Králového. V řadě oblastí ale úplně chybí. Hojnější oblasti výskytu jsou jižní Čechy, Slavkovský les, Brdy a Žďárské vrchy.

-stellaria_longifolia-detail1.jpg

Na Prostějovsku neroste a nejsou známé ani žádné historické údaje o výskytu. Jedinou lokalitou, kde byl druh pozorován v posledních letech (2012), bohužel bez bližší lokalizace, je VÚ Březina (Hlisnikovský in verb.). Konkrétní lokalitu by bylo nanejvýš vhodné dohledat, poněvadž by se jednalo o jedinou lokalitu “široko daleko”. Nejbližší recentní výskyt je znám až z okolí Svitav.

Fotografováno: 5. 6. 2014, Českomoravská vrchovina – Bohdalov, EVL Znětínské rybníky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář